KOMENTÁŘ: Role operačního výzkumu ve službách silničních dopravců při výběru vhodného vozidla
Výběr silničního tahače je náročná disciplína, které se časopis Systémy Logistiky podrobně věnuje ve svém aktuálním čísle 209/2024. V článku citujeme mj. Bedřicha E. Rathouského, experta katedry logistiky Fakulty Podnikohospodářské VŠE v Praze. V tomto jeho komentáři přinášíme rozšířené vysvětlení, proč je třeba mít vlastní rozhodnutí matematicky podložené, resp. proč se s pouhými pocity a odhady nedá vystačit.
Výběr motorového vozidla je vícekriteriální problém a nutno podotknout, že velmi komplexní. Kromě finančních faktorů vstupuje do výběru vozidla řada technických parametrů: typ nasazení (podle přepravní vzdálenosti, podle segmentu přepravy, povahy nákladu apod.), počet náprav, znak náprav (volba sunutých a/nebo vlečených náprav, jejich řiditelnost a/nebo zdvihatelnost), provozní hmotnost, maximální přípustná hmotnost, užitečná hmotnost, zdvihový objem motoru, výkon motoru, kroutící moment, bezpečnostní a asistenční systémy, velikost kabiny (denní, spací), kapacita palivových nádrží, cena náhradních dílů, dostupná servisní síť ve státech, v nichž bude vozidlo nasazováno apod.
Taktéž může při výběru hrát roli, o jakou konkrétní značku se jedná, a to s ohledem na skladbu již provozované flotily. V případě, že je v plánu pořídit ojeté vozidlo, budou kritéria výběru obsahovat např. jeho věk a najeté kilometry.
Pracovník, který dostane ve firmě výběr tahače nebo tahačů za úkol, si musí „vzít na pomoc“ některou z metod multikriteriální analýzy, pocitově se to dělat nedá. Výstup je třeba mít matematicky podložený. Nástroje pro řešení tohoto typu problému spadají do odvětví operačního výzkumu zvaného teorie rozhodování.
Není nezbytné, aby měl zodpovědný pracovník přímo technické vzdělání, ale bude to pochopitelně výhodou. V každém případě je třeba, aby sledoval trendy v oblasti silničních vozidel – například z hlediska bezpečnostních a asistenčních systémů či druhů pohonu.
Míru důležitosti jednotlivých kritérií výběru vyjadřují tzv. váhy kritérií. Stanovení vah kritérií je, kromě shromáždění všech relevantních vstupních dat o vozidlech, klíčovým úkolem řešitele, příp. týmu řešitelů. Zde je nutno zdůraznit, že narozdíl od aplikace vlastní metody multikriteriální analýzy (např. v dopravě populární metoda TOPSIS, metoda váženého součtu WSA, či metoda shody a neshody CDA), je stanovování vah kritérií zatíženo různou mírou subjektivity. Mimochodem, i v případě stanovování vah kritérií je na výběr z více možností, mohu zmínit např. metodu párového srovnávání (tzv. metodu Fullerova trojúhelníku), metodu bodovací a metodu pořadí.
Hlavním kritériem jsou celkové náklady vlastnictví
Z hlediska aplikace některé z metod stanovování vah kritérií (např. metoda párového srovnávání) je přínosné, když váhy nestanovuje jeden člověk (byť odborník na silniční vozidla), ale probere vše s dalšími relevantními kolegy. Největší váhu mají zpravidla pořizovací náklady vozidla a náklady na servis (resp. TCO – celkové náklady vlastnictví). Technická kritéria jsou až za nimi. Počet kritérií, podle nichž se vozidlo vybírá, by neměl být vyšší než sedm, ideálních je pět až šest. Nejdůležitější jsou zpravidla pořizovací a provozní náklady (potažmo ukazatel celkových nákladů na pořízení a držení vozidla TCO), výběr technických kritérií je pak přizpůsoben řešenému segmentu přeprav– např. u cisternových nebo sklápěcích vozidel se řeší jejich ložný objem apod.
Mezi kritéria hodnocení variant lze samozřejmě zařadit i kvalitativní kritéria, jako je komfort kabiny řidiče či image značky. Tato kritéria je nutné převést na kvantitativní například pomocí metody bodovací. Zohledňovaným variantám (vozidlům) pak přiřadíme příslušnou bodovou hodnotu.
Text: Bedřich E. Rathouský
Autor je členem katedry logistiky Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze
Ilustrační foto: Renault Trucks