Sociologové popisují, jak lidé dnes žijí stále více v jakýchsi „bublinách“, kde se navzájem utvrzují o správnosti svých názorů a svého vidění světa. Klesá důvěra v média, ve společenské instituce, politické představitele, snad kromě těch, kteří se vymezují proti „establishmentu“ a za politiky se vesměs nepovažují. Hněv se obrací tu proti migrantům (kteří mimochodem v ČR prakticky nejsou), jindy proti aktivistům nebo neziskovým organizacím, dále proti EU či třeba „pražské kavárně“. Osvědčený obraz nepřítele, který je označen za viníka všeho možného, se zdárně buduje a obratní manipulátoři jej využívají k dalšímu rozdělování společnosti, stavění jedněch proti druhým a obrazně řečeno hloubení zákopů. I budování zdí.
Příčin je jistě celá řada. Jedním z hlavních důvodů může být postupující globalizace a překotný rozvoj technologií. Zatímco v podnikání a konkrétně například v logistice přináší tento vývoj nové možnosti, byť samozřejmě také nároky, pro život člověka je přínos diskutabilní. „Přirozený svět“ ztrácí obvyklé rozměry, přehlednost a zakotvení. „Tradiční“ pracovní místa mizí. To v lidech vyvolává pochopitelný pocit nejistoty a jejich reakcí je výše popsané. Zvyšuje se míra frustrace, agresivita, i když zatím (naštěstí) patrná především jen v příspěvcích na webech a sociálních sítích.
Existuje řešení? Pokud ano, v čem spočívá? Může to znít naivně, ale třeba v rozsáhlé (celospolečenské) debatě, z níž nebude nikdo předem vylučován – kam vlastně chceme a máme směřovat. Nebo v tom, že si vrcholní politici, ale i vlivní byznysmeni a velké společnosti lépe uvědomí svou odpovědnost. A díky tomu dohlédnou dále, než je určité volební období, resp. překonají čistě pragmatické uvažování jak maximalizovat své zisky či tzv. optimalizovat daně. O dopadech globalizace, jejich případném zmírnění i dalších klíčových záležitostech dneška je potřeba otevřeně mluvit, poučeně diskutovat. Ale… Umíme to ještě?
Názory, komentáře či připomínky uvítáme na našem facebookovém profilu.
Text: David Čapek
Ilustrační foto: Pixabay.com