Konfigurace kontejnerů převážených na univerzálně využitelných návěsech se podle jejich délky ustálila na následujících variantách: kontejnery 20 ft (dvacetistopé), 30 ft, 40 ft a velkoobjemové 45 ft s označením High Cube. Těmto rozměrům také odpovídá umístění kontejnerů na šasi návěsu. To může být buď krátké pouze pro dvacetistopý kontejner, nebo dlouhé pro všechny ostatní typy kontejnerů variabilně umístěné na podvozku. Může jít o jeden středově umístěný kontejner o délce 20 stop, dva dvacetistopé umístěné za sebou, jeden třicetistopý umístěný v těžišti návěsu, čtyřicetistopý umístěný přes celou délku návěsu, nebo konečně pětačtyřicetistopý podle normy DIN či 45 ft High Cube pro návěs se zalomeným krkem, který zapadá do prohlubně v podlaze kontejneru. Posledně jmenovaný typ kontejneru je objemově největší a pro jeho umístění na plošině podvozku je nutné použít zadní vytahovatelné čelo návěsu. Dalším typem návěsového nosiče kontejnerů je návěs s hydraulickým roztahováním šasi z 20 ft na 45 ft.

Vyjmenovaným možnostem jsou také přizpůsobeny základní parametry návěsů, pokud jde o upevňování kontejnerů. Návěs je vybaven manuálně ovládanými kontejnerovými zámky se speciálními klíči na utahování. Zámky jsou na rámu návěsu rozmístěny s ohledem na to, aby při kterékoliv z popsaných konfigurací nebyla hmotnost nákladu rozmístěna tak, že náprava návěsu nebo zadní náprava tahače je přetížena, nebo naopak zadní náprava tahače je zatížena natolik málo, že tahač je nedostatečně ovladatelný. Obvykle se uvádí, že tahač má být zatížen 25 % hmotnosti nákladu. Náklad by měl být v kontejneru rozložen rovnoměrně po celé ploše podlahy. Složitější situace nastává například při přepravě chladírenského kontejneru s agregátem na čelní stěně, kdy může hrozit přetížení tahače. Pro tyto situace existuje řešení v podobě kontejnerového návěsu s posuvnou nápravovou sekcí, kdy při správném nastavení podvozku dojde k posunu těžiště nákladu v žádoucím směru. Pokud se na jednom návěsu převážejí dva dvacetistopé kontejnery, není třeba spojovat je navzájem, jejich ukotvení k návěsu je dostatečně pevné.

Návěsy s hydraulickým zařízením jsou sice těžší a samozřejmě také dražší, ale mají tu výhodu, že například pro přepravu dvacetistopého kontejneru mohou stáhnout délku rámu ze čtyřiceti stop na dvacet, což je vhodné třeba pro transport ve městech, kde je třeba snížit poloměr otáčení. Kontejnerové návěsy bývají vybaveny také ručně ovládaným zařízením pro výsuv zadní části o 1,5 metru, aby na ně bylo možné umístit kontejnery o délce 45 stop.

Připojení návěsu k tahači je řešeno dvoupalcovým královským čepem, který je zafixován do středu točny na zadní plošině tahače. Kromě točny bývají někdy dalším prvkem usnadňujícím jízdu v zatáčkách i řiditelné nápravy, i když se dodávají prakticky pouze na objednávku zákazníka. To je dáno tím, že kontejnery se z největší části přepravují po dálkových trasách a investice do řiditelných náprav v takovém případě není nutná. Nejrozšířenější jsou kontejnerové návěsy se třemi nápravami, dvounápravové se používají v případech, kdy zákazník si je jist, že bude přepravovat pouze kontejnery menší hmotnosti. To se týká například mobilních kanceláří ve stavebních buňkách apod.
Pokud je použita zvedací náprava, bývá to zpravidla ta přední. Zvedání zadní nápravy se nedoporučuje, protože potom dochází k velkému převisu od střední nápravy, což zhoršuje stabilitu a jízdní vlastnosti návěsu. Brzdy se používají téměř výhradně kotoučové, pouze z východu Evropy ještě někdy dostávají výrobci objednávky na brzdy bubnové. Náklady na výměnu třecích segmentů jsou dnes již daleko nižší než v době, kdy se objevily na trhu.
Konstrukce rámu návěsu je v důsledku typizace kontejnerů u všech výrobců obdobná – příčníky pro umístění kontejnerových zámků jsou prakticky stejné a typizované normou DIN. Výraznější rozdíly jsou spíše v kvalitě zpracování, ochraně proti korozi zejména na horních částech, kde nejčastěji dochází k poškození povrchové úpravy nakládanými kontejnery, nebo v kvalitě použitých komponent. Lišit se může rovněž uložení náprav nebo zesilujících příček. Úprava spodní plochy kontejnerů je dána typizací podle normy DIN a pro výrobce návěsů nehraje výraznější roli. Význam může mít spíše pro expedienta nebo přepravce, a to především z hlediska nosnosti.

Kontejnery jsou na návěsy nakládány jeřábem, totéž pochopitelně platí pro vykládku. Existuje ovšem i možnost vyložit obsah kontejneru, aniž by byl z návěsu sejmut. Souprava s kontejnerem zacouvá k rampě a vykládá se standardně vysokozdvižným vozíkem. Dalšími volitelnými variantami, které si zákazník může objednat, jsou již zmíněné zvedací nápravy, ráfky z lehkých slitin, typ vzduchových přípojek, schránky na nářadí, monitoring opotřebení třecích segmentů, provedení světel v LED nebo sledování tlaku v pneumatikách. Pokud zákazník používá kontejner pro přepravu zboží podléhajícího požadavkům podle mezinárodní dohody ADR, jsou samozřejmou součástí výbavy hasicí přístroj, schránka na dokumenty ADR a výstražné tabulky.