Plánování dopravy a skladování teplotně citlivého zboží vyžaduje důkladnou přípravu, se kterou je spojena potřeba mít dostatečné množství validních informací. „Z praxe víme, že získat potřebná data o teplotách v přepravních prostředcích a v terminálech bývá někdy dost problematické,“ říká Vít Košetický, CEO společnosti Tardigrad Group.
Nakolik se logistika teplotně citlivého zboží proměňuje s trendem posledních let, kdy dochází k razantnějším výkyvům počasí?
Logistika zboží citlivého na teplotu by neměla vycházet ani tak z průměrných trendů změny klimatu, ale spíše z extrémů, které se u nás nijak výrazně nemění. Navíc čas, po který je zboží vystaveno nekontrolovaným teplotám, je předvídatelný, ovlivnitelný a omezený na dobu nakládky/vykládky a dále manipulace v tranzitních místech. Většinu přepravního času je zásilka obvykle v dopravním prostředku nebo ve skladu. Samozřejmě to neznamená, že bychom nesledovali venkovní teploty. V plánování však více než trendy využíváme aktuální předpověď. A pro potřeby sestavení teplotního profilu („ambient profile“) budoucí zásilky počítáme s teplotou v extrému hrajícímu proti požadovanému rozmezí.
Co bývá nejobtížnější při plánování tohoto typu přeprav?
Z praxe víme, že velkým problémem je získat informace o teplotách v přepravních prostředcích (ať už při letecké, pozemní nebo kombinované přepravě), v tranzitních logistických skladech a terminálech a také o časech v nich strávených. Získat je musíme nejčastěji od dodavatelů logistických služeb, kteří na část řetězce najímají další subdodavatele nebo prostě nemají potřebné informace v dostatečné kvalitě k dispozici. Absence informací je způsobena celkově malým povědomím a nedostatečnou kontrolou a tlakem na zlepšení situace ze strany objednavatele.
Jak lze postupovat, pokud uvedená data nejsou standardně k dispozici?
Pokud nám dopravce teplotu nemůže či neumí alespoň odhadnout, pak se nabízejí dvě možnosti. Změnit dopravce nebo sáhnout k sofistikovanějšímu systému kontroly teploty (obal + datalogger). Obojí vede ke zvýšeným nákladům a obojí je zapotřebí volit v symbióze. Obecně není správné vybírat přepravní systém bez poznatků o a od dopravce a naopak. Tato činnost je však dost často opomíjená či se záměrně nevykonává kvůli již zmíněnému malému povědomí firem a jejich zaměstnanců.
Existuje tedy přímá úměra mezi teplotními extrémy (v případě neznalosti teploty bereme extrémy více do úvahy) a náklady na plánovaní a realizaci. Jako případ uvedu způsob, jakým je možné částečně nahradit nedostatek informací nutných pro správný výběr obalu a dopravce. Tím je využití takzvané testovací zásilky.
Jak funguje?
Obvykle se jedná o sběr teplotních údajů uvnitř zásilky i na povrchu přepravního boxu v kombinaci s informací, kde a jak se zásilka přesně pohybovala i s maximálně přesným odhadem, kdy byla vystavena nekontrolovaných venkovním teplotám. Dnes jsou již k dispozici dataloggery s GPS systémy, které nám to ukáží s přesností v řádech několika desítek centimetrů. Samozřejmě jde opět o náklady, ale je to určitě jedna z možností, která eliminuje rizika spojená s plánováním a realizací dopravy na základě pouhého odhadu teplot i času.
Nakolik detailní informaci dokážou dataloggery poskytnout?
Dataloggery umí teplotu nejen změřit, ale i předávat v reálném čase, společně s dalšími informacemi jako aktuální místo, kde se zásilka nachází, v jakém směru a jakou rychlostí se pohybuje. Kontrola světelných šoků nám indikuje, jestli byla zásilka otevíraná. Tato zařízení jsou vhodná i pro leteckou přepravu, jelikož mají zabudovanou funkci automatického přepnutí do leteckého módu. Velký počet leteckých dopravců je autorizoval k použití na svých linkách.
Text: Stanislav D. Břeň
Foto: Tardigrad