Čechy a Slováky spojuje mnohé. Není to jen silná orientace na automobilový průmysl, která jedné i druhé ekonomice přináší kromě pozitiv i nemalá rizika, ale také geografická a jazyková blízkost nebo téměř tři čtvrtě století existující společný stát. A již téměř 15 let i členství obou zemí v EU, byť na Slovensku se na rozdíl od Česka už deset let platí eurem.
V minulém týdnu uběhl přesně rok od vraždy slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Tamní policie je i přes rozpačitý začátek vyšetřování nyní snad na dobré cestě celý případ rozplést. Neméně podstatné je, že slovenská společnost v posledním roce prodělala určitou zkoušku a že v ní obstála. Dlouholetý premiér, který za veškerými událostmi vidí spiknutí proti své osobě a evidentně ztratil jakýkoli rozumný kontakt s realitou, se vzdal funkce. Poroučet se musel rovněž kontroverzní ministr vnitra a proběhla i řada dalších pozitivních změn. Samozřejmě ne vše je ideální, patrně největší hrozbou pro demokracii je prorůstání mafiánských struktur do státní moci, jež nelze snadno vymýtit. A už příští měsíc proběhne přímá volba nového prezidenta (či prezidentky), která také leccos napoví o budoucím směřování celé země.
Má smysl otázka, jestli je na tom lépe Slovensko, nebo Česko? Zřejmě nemá, ale přesto si ji položme. Zdá se, že Slovenská republika za posledních 25 let urazila větší kus cesty než ta Česká. V dobrém i méně dobrém. Sice značná část tamních občanů v pohnutých 90. letech „volila Mečiara“ a země nebyla daleko od nastolení autoritářského režimu, který by ji (obrazně řečeno) vrátil z časového hlediska o několik dekád zpět a geograficky posunul na východ. Pak ale vláda premiéra Dzurindy ku prospěchu věci otočila kormidlem a např. i díky tehdejšímu ministru financí Miklošovi provedla řadu ekonomických reforem. Ty mimochodem v ČR nikdy neproběhly, ať už za vlád pravicových či levicových.
Výše zmíněné roční smutné výročí nastoluje i otázku, jak by případně v takové zkoušce uspěla česká společnost. Ale neprožíváme vlastně něco obdobného jako naši východní sousedé, i když jinak? Prezident soustavně „ohýbající“ ústavu, netající se sympatiemi k autoritářským režimům v Rusku nebo Číně a naopak antipatiemi (ba až nenávistí) například právě k novinářům. Premiér – paradoxně původem Slovák – s ohromným střetem zájmů, nevyřešeným konfliktem své moci ekonomické, politické i mediální a predátorskými praktikami, jež uplatňuje v byznyse i politice. Ano, i my v Česku jsme možná podrobeni zkoušce.
Názory, komentáře či připomínky uvítáme na facebookovém profilu SL.
Text: David Čapek
Ilustrační foto: Pixabay.com