Čtvrtá průmyslová revoluce je dosud relativně novou záležitostí a zdaleka ještě nebyla „dovršena“. Například řada ekonomů – ze známých jmen uveďme třeba Dušana Třísku nebo Lukáše Kovandu – považuje Průmysl 4.0 za prázdný pojem, nafouknutou bublinu, možná dokonce podvod. A jak s vtipnou nadsázkou poznamenal jeden z účastníků panelové diskuse na předloňském ročníku logistického kongresu EASTLOG, v Česku bychom mohli být spokojeni, kdybychom v dohledné době dosáhli – když už ne Průmyslu 4.0 – tedy alespoň 3.8 nebo 3.9.
Přitom v současné době se již začíná mluvit o Průmyslu 5.0. Zmiňuje jej třeba společnost Universal Robots, která předpokládá, že za 15 až 20 let nebude většina výrobních či logistických provozů fungovat plně automatizovaně, tedy v zásadě bez lidského faktoru, jak nyní mnozí předpokládají. Namísto toho uvedená firma (a nejen ona) očekává, že vzniknou společná pracoviště robotů a lidí, kteří se budou vzájemně doplňovat, přičemž vytvoří efektivně fungující týmy. Vznikat mají nové pracovní pozice s vyšší přidanou hodnotou, naopak ubývat budou činnosti postavené na monotónní, opakované či zdraví nebezpečné práci.
Zní to nadějně, realita však může být komplikovanější. Jak vysoké procento zaměstnanců dokáže vykonávat práci s „vyšší přidanou hodnotou“ a co to vůbec bude obnášet? Nebude potřeba podstatně méně pracovních sil než dosud? A jak si vlastně lidé s roboty jako svým způsobem rovnocennými partnery budou rozumět?
Vaše názory, komentáře či připomínky uvítáme na facebookovém profilu SL.
Text: David Čapek
Ilustrační foto: Pixabay.com