Lukáš Ingr: Jak snižovat uhlíkovou stopu při výstavbě a provozu skladů

Snižování uhlíkové stopy je výzvou nejen v rámci nákladní dopravy a logistiky jako takové, ale i v případě skladových hal. „Každá budova a provoz v ní má určité specifické nároky, které je nutno zvážit,“ říká Lukáš Ingr, hlavní inženýr projektů ve společnosti Demaco. Na základě toho je možné zvolit správnou kombinaci různých faktorů pro optimalizaci uhlíkové stopy.

Jaké jsou v dnešní době účinné cesty pro snižování uhlíkové stopy ve skladech a logistických halách, ať už při jejich výstavbě nebo v provozu?

Zhruba polovina uhlíku v rámci celého životního cyklu budovy je takzvaně zabudovaná, tudíž souvisí s její konstrukcí, s užitými materiály a s jejich dodavateli, druhá polovina souvisí s produkcí uhlíku z důvodu provozu budovy. Převážnou část zabudované uhlíkové stopy tvoří beton a ocel, přičemž ocelové konstrukce mají stopu větší než beton. Zároveň železobeton má i delší životnost a to souvisí s prodloužením životního cyklu budovy. Uhlíkovou stopu lze snížit využitím recyklovaných materiálů, jako je například betonový recyklát do násypů a podobně, nebo komponentů s dlouhou životností či využitím místních dodavatelů. V provozu lze uhlíkovou stopu snižovat využitím LED osvětlení, fotovoltaiky nebo instalací ventilace s rekuperací či chytrými technologiemi souvisejícími s měřením a regulací prostředí v budově. V každém případě každá budova a provoz v ní má určité specifické nároky, které je nutno zvážit a zvolit správnou kombinaci výše uvedených faktorů v zájmu optimalizace uhlíkové stopy.

Jaká je či měla by být z tohoto pohledu ideální průmyslová budova či sklad? Co případně dosud brání dosažení „ideálu“?

Ideální z pohledu uhlíkové stopy je tzv. aktivní budova, která vyrobí více energie, než sama spotřebuje. Aktivní budova by například musela mít kombinaci solární a větrné elektrárny s rekuperací, pokrývající nejen spotřebu energií a uhlíkovou stopu při provozu, ale i uhlíkovou stopu zabudovanou v budově jako takové. Tento přístup ovšem naráží na limit daný klimatickými podmínkami v některých lokalitách nebo kvůli nepřipravenosti stávající infrastruktury, a proto se investice do aktivních průmyslových budov zatím ekonomicky nevyplácí.

Jaké jsou možnosti pro snížení uhlíkové stopy u „starších“ skladových budov, při jejichž výstavbě se s environmentálními aspekty ještě příliš nepočítalo? 

Uhlíkovou stopu stávajících starších budov lze zlepšit jejich rekonstrukcí a opět půjde hlavně o efektivní kombinaci výše zmíněných faktorů s ohledem na budoucí provoz. Nemá smysl každou starší budovu demolovat, je nutno se nejprve zamyslet nad možnostmi opětovného využití a teprve neopravitelné nebo nevyužitelné budovy recyklovat. Správným příkladem je redevelopment v našem průmyslovém parku DMC Pardubice I. V každém případě rekonstrukce starších budov znamená vůči nové výstavbě úsporu materiálů, a tudíž i nižší množství zabudovaného CO2.

Připravil: David Čapek

Problematikou udržitelnosti a ekologické šetrnosti budov se průmysloví developeři v dnešní době intenzivně zabývají. Jejich detailní přehled a nabídku služeb přináší portál SLBOOK ZDE.