V aktuálním vydání tištěného časopisu Systémy Logistiky SL 221 píšeme v článku „Legislativa pro mezaniny není připravena na automatizaci“ o stále širších možnostech uplatnění samonosných ocelových galerií v logistické praxi. Podrobně se o svoje zkušenosti s výhodami i úskalími jejich využití podělil Petr Říčan, ředitel logistického centra DHL Supply Chain v Chebu.
Jakou rozhodující provozní výhodu přinesla ve vámi provozovaném skladu vícepodlažní galerie?
V našem chebském distribučním centru obsluhujeme v dopředné logistice výhradně B2C segment, což znamená práci s velmi širokým sortimentem menších položek ve vysokých objemech. Klíčovým požadavkem je proto vysoký počet vychystávacích míst a schopnost zvládnout špičky bez kompromisů na kvalitě. U reverzní logistiky navíc zpracováváme jak B2C, tak B2B vratky, kde je proces časově náročnější a vyžaduje ještě větší množství pracovních stanic, aby byl zachován požadovaný výkon.
Vícepodlažní galerie v tomto kontextu nepřináší primárně zvýšení rychlosti samotného procesu, ale zásadní zlepšení využití prostoru. Umožňuje nám koncentrovat velké množství pracovních stanic pro vychystávání i zpracování vratek do dané půdorysné plochy. Z pohledu efektivity by nebylo smysluplné umístit stanice pouze na spodní patro a ponechat nad nimi několik metrů nevyužité výšky haly. Mezanin je tedy klíčovým nástrojem pro lepší utilizaci skladu, což se přímo promítá do úspor provozních nákladů, zejména nájemného za skladovou plochu.
Co je páteří provozu?
Rychlost a kvalitu zpracování zakázek pak zajišťuje především použitá technologie. U retailového zákazníka, pro kterého v Chebu poskytujeme e-commerce služby, je páteří provozu taškový dopravník s dynamickými buffery a taškovým sorterem, který slouží k přepravě, třídění a konsolidaci zakázek, přičemž v systému je v oběhu přibližně 300 000 tašek. Samotné uskladnění a vychystávání zboží zajišťuje systém Multishuttle s kapacitou zhruba 180 000 skladovacích pozic. Ve srovnání s původním manuálním způsobem zpracování jsme díky této kombinaci technologií dosáhli přibližně dvojnásobné rychlosti při současném zvýšení stability a kvality procesu.
Jak provoz na mezaninech ovlivňují požárně-bezpečnostní opatření?
Požárně-bezpečnostní řešení patří u vícepodlažních skladů s vysokou mírou automatizace k největším projektovým i provozním výzvám. Náš sklad je rozdělen do 11 samostatných požárních úseků, přičemž toto členění platí nejen pro haly jako takové, ale i pro jednotlivé úrovně mezaninů. Tomu odpovídá i způsob návrhu technologie – veškerá dopravníková a skladovací technika musí být striktně rozdělena podle požárních sekcí a mezi jednotlivými úseky vždy vybavena odpovídajícími uzávěry.
Co to znamená v praxi?
V praxi to znamená například to, že na dopravnících pro lepenkové krabice musí být systém nastaven tak, aby v případě požárního poplachu zásilka zůstala stát před požárním uzávěrem a umožnila jeho bezpečné uzavření. U taškových dopravníků je princip obdobný, jen technicky řešený jinak – tašky se na gravitačních drahách předělí podle požárních úseků a při aktivaci poplachu „cestující“ tašky automaticky vypadnou ještě před požárním uzávěrem.
Z hlediska každodenního provozu je největší komplexita patrná u návrhu únikových cest, zejména v rámci technologického zázemí. V prostoru s hustou automatizací a vícepodlažním uspořádáním často neexistuje jednoduchá přímá trasa mimo požární úsek, protože technologii nelze libovolně překračovat. Tyto cesty proto musí být pečlivě plánovány a jednoznačně označeny.
Jak tato omezení vnímají pracovníci?
V běžném provozu tato omezení personál prakticky nevnímá. Exponované přechody mezi požárními sekcemi jsou osazeny dveřmi s magnetickými zámky napojenými na elektrickou požární signalizaci, které jsou za standardního stavu otevřené a neomezují plynulý pohyb lidí ani materiálu. Skutečný dopad se projeví až při požárním poplachu – vzhledem k velikosti areálu, členitosti mezaninů a množství použité technologie trvá delší dobu, než se po zásahu celý provoz znovu nastartuje a vrátí na plný výkon.
Mají vícepodlažní mezaniny nějaké limity, například z hlediska pracovních podmínek?
Ano, vedle nesporných přínosů mají vícepodlažní mezaniny i svá provozní omezení, která se nejvíce projevují v oblasti pracovních podmínek. Zásadní nevýhodou je zejména požadavek na denní světlo u stálých pracovních míst. U nových staveb už legislativa neumožňuje řešit tuto povinnost pouhou rotací zaměstnanců mezi pracovišti, jak tomu bylo u dříve zkolaudovaných objektů. To v praxi znamená, že stálá pracoviště na mezaninech je nutné situovat především k fasádám budovy, kde lze přirozené světlo zajistit, což výrazně omezuje dispoziční flexibilitu návrhu.
Další výraznou výzvou je teplota, především ve vyšších patrech mezaninů. Teplo se zde přirozeně kumuluje pod stropem a při kombinaci velkého počtu pracovníků a technologických prvků, jak je tomu například u našeho provozu, se tento efekt projevuje jak v letních, tak i v zimních měsících. V našich klimatických podmínkách je proto nezbytné horní patra aktivně klimatizovat a průběžně sledovat teplotní limity. Při jejich překročení je nutné přijímat provozní opatření, jako je zkracování směn nebo zajištění ochranných nápojů.
Z dlouhodobého hlediska dává největší smysl přebytečné odpadní teplo smysluplně odvádět a využít ho v jiných částech provozu, například v zónách vykládky, kde je naopak standardně chladněji. Takové řešení je však technicky i investičně náročné a vyžaduje dostatek prostoru, proto je klíčové s ním počítat už ve fázi návrhu a výstavby skladu.
Připravil: Filip Hubička
Úvodní foto: DHL SC / Koláž Systémy Logistiky
