Tankovací karty jsou dnes stále více využívaným nástrojem také u menších firem a živnostníků. I bez závazků k odebranému množství paliva totiž drobný podnikatel dosáhne třeba na tzv. plošné ceny paliv. Při výběru poskytovatele je ale vhodné dávat pozor např. na skryté poplatky, které mohou tankování prodražit.
Tankovací karty podnikatelům díky bezhotovostní platbě za pohonné hmoty umožňují jednodušší a přehlednější správu výdajů i redukci zbytečné administrativy. Firemní řidiči nemusejí disponovat hotovostí ani shromažďovat účtenky z čerpacích stanic. Oproti dřívějšku tento nástroj stále více využívají menší firmy i živnostníci. I jim začínají dávat smysl zejména proto, že i při menších odběrech paliva lze dosáhnout na lepší ceny.
Na rozdíl od obvyklé pevné slevy z totemových cen garantuje tzv. vyhlašovaná plošná cena příznivé náklady na palivo bez ohledu na lokalitu. V režimu plošné ceny je totiž možné tankovat za jednotnou a vůči trhu dlouhodobě podprůměrnou cenu v rámci dané sítě čerpacích stanic kdekoliv v Česku. To se naplno projeví zejména na dálničních čerpačkách, kde bývají ceny paliv výrazně nadsazené.
Absurdní poplatky i trvalé přirážky k ceně paliva
Bohužel není pravidlem, že tankovací karta musí vždy automaticky znamenat reálnou slevu. Poplatky některých karetních společností mohou načerpané palivo paradoxně prodražit. U některých společností existují doslova absurdity v podobě poplatku za doručení daňového dokladu nebo poplatku za to, že tankovací karta nebyla během měsíce použita k placení. Svého času začala velká karetní společnost klientům svévolně účtovat ekologický poplatek 0,19 koruny za každý natankovaný litr nafty. Abyste jej nemuseli platit, bylo třeba to aktivně odmítnout.
Tím to ale nekončí. Dlouhodobým nešvarem karetních společností jsou tzv. servisní poplatky, které představují různě vysokou trvalou přirážku k ceně každého natankovaného litru benzínu či nafty v závislosti na objemu odebraného paliva.
Poznámka pod čarou definující konkrétní výpočet poplatku nemusí být úplně srozumitelná. Pokud už tankovací karty řidič využívá, je vhodné si zkontrolovat faktury od karetní společnosti, kde by mělo být lépe zřetelné, co je účtováno a kolik tedy reálně uživatel za palivo platí. Historicky evidujeme, že servisní poplatky kontinuálně rostou.
Reseller zajistí výhody, jaké mají velkoodběratelé
Argumentem pro ospravedlnění vysokých poplatků bývá široká akceptační síť tankovacích karet i přidaná hodnota v podobě úspory administrativy. V tomto ohledu ale není podnikatel odkázán pouze na karetní společnosti. Velké řetězce čerpacích stanic poskytují vlastní karty a v mnoha případech si je navzájem akceptují. Výhody bezhotovostních plateb „na fakturu“ lze tedy využít i v konkurenčních řetězcích, aniž by za to byly účtovány jakékoliv servisní poplatky. Se stejnou kartou lze v některých případech platit i v zahraničí – nejen za palivo, ale třeba i za mýto.
Slevy nicméně bývají podmíněné závazkem k minimálním odběrům. Na nejlepší ceny firma obvykle dosáhne při měsíčních odběrech řádově tisíců až desetitisíců litrů paliva, což je ale pro menší firmu nebo živnostníka běžně nereálné. Například Axigon jako reseller tankovacích karet agreguje poptávku, čímž v součtu měsíčně odebírá kolem 6 milionů litrů paliv. V rámci poskytnutých karet tak může garantovat stejné podmínky, jaké mají největší odběratele pohonných hmot, bez ohledu na to, zda jde o živnostníka, menší firmu nebo jinou organizaci.
Text: Damir Duraković, generální ředitel společnosti Axigon (redakčně upraveno)
Ilustrační foto: Michal Jarmoluk, Pixabay
