Standardizace dat v logistice přináší výhody, ale naráží i na překážky
Využití dat ve standardizovaných formátech pomáhá k účinnější komunikaci a spolupráci napříč dodavatelským řetězcem. Provázanost datových standardů a jejich správná aplikace pak násobí jejich benefity. Ne vždy se ovšem tyto pokročilé možnosti v praxi firem dostatečně uplatňují.
„V logistice je datová standardizace na uspokojivé úrovni díky vysoké penetraci SSCC kódu, který je jediným povinným údajem uváděným na logistické etiketě a stal se osvědčeným prostředkem pro vysledovatelnost logistické jednotky napříč celým dodavatelsko-odběratelským řetězcem,“ vysvětluje Alice Palkosková, manažerka datových služeb v organizaci GS1 Czech Republic. Sériové číslo logistické jednotky, SSCC, a jeho uvedení na elektronickém dodacím listě, ve zprávě DESADV, tak přispívá ke zvyšování efektivity dodavatelských řetězců.
Odlišná situace panuje v oblasti produktových kmenových dat, kde se teprve etabluje standard GDSN. „V této oblasti stále převažují nekompatibilní excelové zalistovací karty. Každý odběratel má vlastní tabulku, přitom B2B data, která takto od dodavatelů odběratelé sbírají, jsou prakticky totožná. Nemluvě o tom, že B2C data, například nutriční tabulky, produktové fotografie a podobně, se tímto způsobem získávají velmi obtížně,“ popisuje Alice Palkosková. Odběratelé se podle ní často uchylují k dalším nestandardním řešením, přitom v GDSN je na českém trhu v současné době již publikováno téměř 20 tisíc položek (tedy tzv. GTINů) a úspěšně ho využívají retailové řetězce jako např. Albert Česká republika. Na světovém trhu bylo do globální sítě datové synchronizace dosud vloženo 38 milionů položek.
Přehled o pohybu a množství zboží
Výhody provázání fyzického čísla přepravní jednotky – tedy již zmíněného SSCC kódu, který je vytištěn na logistické etiketě – s informací o obsahu této jednotky, jež je příjemci zboží předem avizována EDI zprávou DESADV, vyzdvihuje i David Reichel, solution architect ve společnosti Grit. „Příjemce ví dopředu, jaké zboží přijde, navíc jediným ‚pípnutím‘ čtečky dokáže určit, jaké zboží je na konkrétní paletě, jakou má exspiraci, šarži, a díky tomu může rychleji a přesněji řídit své logistické procesy,“ vysvětluje David Reichel. Podmínkou jsou správně strukturovaná a standardizovaná data u příjemce i dodavatele.
„Samozřejmě ne všichni účastníci mají standardy naimplementované a ne všichni je mají naimplementované úplně či správně. Důvody mohou být různé,“ poznamenává dále David Reichel. Pokud určitá firma dodává zboží a nemá „pořádek ve skladu“, nepoužívá například skenery, systém pro řízení skladu apod., pak je pro ni náročnější připravit správně expedici zboží a to, co expedovala, také přesně evidovat a sdílet v datové podobě (například včetně zmíněných šarží a exspirací).
Nekompatibilitu systémů pomáhá odstranit využívání standardních nástrojů, jako je EDI, které výstupy ze systémů sjednocuje. „Z naší praxe se častěji naráží spíše na náročnost implementace a zavádění změn na straně informačních systémů. Velmi často naší klienti po úvodních konzultacích a analýzách mají jasnou představu, jak by měla komunikace a automatizované zpracování včetně standardizace dat fungovat, ale při samotné realizaci narazí na časovou či finanční náročnost týkající se změny jejich systémů a podobně. I zde je vše o prioritách a zdrojích,“ konstatuje David Reichel. Na druhou stranu možnosti, jak tyto bariéry překonávat, jsou díky cloudovým službám výrazně dostupnější než dříve. „Firmy mohou spoustu agend přenechat specializovaným službám, typicky jako je EDI, které dnes neřeší pouze přenos dokladů, ale i jejich další a komplexnější zpracování (kontroly dokladů, jejich zpracování nebo třeba tisk logistických etiket s SSCC kódy), nebo lze existující systémy rozšířit o využití cloudových WMS,“ doplňuje David Reichel.
Data pro odolnější firmy i dodavatelský řetězec
V rámci řízení dodavatelských řetězců je možné sbírat, sledovat a vyhodnocovat data z různých zdrojů. „Nemusí se tedy jednat pouze o systémy související přímo s plánováním a řízením logistiky či skladů,“ podotýká Jan Burian, associate vice president, head of Manufacturing Insights EMEA ve společnosti IDC. Analytické aplikace využívají i data ze senzorů v rámci internetu věcí (IoT), řídících systémů automatizovaných prostředků nebo z mnoha online portálů. „Každá firma, která řídí svůj dodavatelský řetězec primárně na základě dat, musí mít jasně stanovené formáty datových vstupů – zejména těch, které se týkají časového rozlišení, tzv. timestamps,“ objasňuje Jan Burian.
Značné komplikace přináší buď úplná nedostupnost dat, nebo jsou data sice dostupná, ale nenesou informace ve formátu, který je potřeba pro interní využití. „A pokud jsou data k dispozici, a to i v požadovaném formátu, tak nemusí být k dispozici ve správném, respektive potřebném čase,“ upozorňuje Jan Burian. Podstatným aspektem je podle něj i schopnost „vidět“ dále než do první či maximálně druhé úrovně dodavatelů. Tlak na vizibilitu v rámci celého řetězce se bude nadále stupňovat, především v souvislosti s nutností sdílet informace týkající se trvalé udržitelnosti, zejména uhlíkové stopy.
Dostupnost technologií či možnosti integrace jednotlivých řešení nepředstavují na českém trhu výraznější problém. „Obecně je však zásadní překážkou malý přehled ve firmách o tom, co moderní technologie řízení dodavatelských řetězců nabízejí k posílení odolnosti firmy – ať už se jedná o Supply Chain Control Towers, digitální platformy či nástroje využívající umělou inteligenci,“ dodává Jan Burian.
