Omnichannel logistika: Až příliš cest ke spotřebiteli
O omnichannel logistice se psalo dlouhá léta před pandemií. Teprve zkušenost s koronavirem a nemožnost doručovat na obvyklá místa, resp. nemožnost prodávat v mnoha kamenných obchodech a s tím spojená nutnost hledat nové cesty k zákazníkovi, dostala omnichannel do centra dění. Logistické sítě na to nebyly, a často ani nemohly být připraveny. Myšlenka vícekanálového prodeje a logistiky se ale tím zase o velký kus posunula k realitě.
Přinášíme vám článek z časopisu Systémy Logistiky 198 (březen–duben 2022). Je to ochutnávka originálního obsahu, který najdete každé dva měsíce v tištěném časopisu. Nechodí vám časopis? Registrujte se k odběru a nezmeškejte žádné vydání. Zasílaní je pro uživatele logistických služeb zdarma.
Dříve jsme měli v televizi dva kanály, na které jsme se mohli dívat, také platívalo, že když si chtěl spotřebitel něco koupit, muset do „sámošky“ na rohu, případně ještě zalistoval katalogem a „zmagnetizovaně“ vybral zboží, které se mu za několik týdnů objevilo na spádové poště. Dnes máme televizních kanálů tolik, že jen jejich seznam by zabral tyto dvě strany. A podobně je to s variantami nákupu – zákazník může v podstatě nonstop nakupovat v různých typech kamenných i virtuálních obchodů, a to pomocí rozmanitých technických prostředků. Navíc jsou tu různé typy zákazníků, v základu B2C a B2B (samozřejmě i C2C), ale i tyto hlavní skupiny se dále dělí a jednotlivé kategorie mají rozličné charakteristiky, s nimiž je třeba počítat.
Houpací koně
Aby obchodníci mohli reagovat na nákupní „tekutost“, potřebují vícekanálový (omnichannel) přístup v oblasti marketingu, obchodních strategií, ale také logistiky. Jinak se vychystává zboží pro vlastní prodejnu ve větší síti, trochu jinak pro „cizí“ obchod, zase jinak pro školu, která si pomocí e-mailu objedná 30 balíků kancelářského papíru a odlišně pro rodiče, který se večer posadí k internetu a hledá houpacího koně pro své dítě, protože narozeniny má už pozítří. Vše bylo ještě docela jednoduché, než přišla covidová krize, která zavřela jeden z hlavních kanálů, kamenné obchody, a přinutila mnoho spotřebitelů objednat si svůj první chléb po internetu.
Šok to nebyl pouze pro některé spotřebitele. Panika zafungovala také v centrálách mnohých firem, které se doposud opíraly téměř výhradně o prodej v síti svých kamenných prodejen a tomu měly přizpůsobeny logistické toky. Byla polovina roku 2020 a všem už začínalo být jasné, že covid nezmizí tím, že tři týdny budeme nosit roušky. Vidina padajících obratů v kamenných obchodech, ve stovkách procent rostoucí objemy prodejů u konkurence, která byla na elektronický prodej připravena lépe, a nastartovaný trend hromadného úprku spotřebitelů k e-shopům musel být noční můrou.
Vedlo to k tomu, že řada obchodníků začalo svou omnichannel éru narychlo postavenými e-shopy s logistikou, která počítala s prodejnami jako výdejní sítí. Spontánně budovaný systém click&collect se některým obchodníkům osvědčil, ale s koncem (věřme) pandemie stejně začali přemýšlet, jak se přenést z „guerillového“ do klasického logistického modelu. To vyžaduje a bude vyžadovat mnoho změn a investic a trvalé vylaďování i hledání logistických cest.
Stále náročnější logistika
Pokud si představíme prodejní síť o desítkách větších prodejen ve městech nad 10.000 obyvatel, můžeme vyjít z předpokladu, že takové firmě stačí na Čechy jeden centrální sklad, na Moravě případně druhý, resp. nějaká forma cross-docku. To platí za podmínky, že vychystáváte vlastně jen paletové zboží, ne nutně homogenní jednotky, ale stále palety. Jak se ovšem situace změní, pokud najednou pětinu nebo čtvrtinu objemu je třeba vychystat pro odběratele z řad fyzických osob.
Předně významně naroste plocha, kterou je potřeba pro skladové operace, fullfilment internetových zásilek. Z míst pro replenishment se v podstatě odebírá po kusech, je třeba konsolidovat zboží pro danou zakázku, v logistice se pohybuje hodně lidí, vznikají buffery s polopřipravenými zásilkami, které čekají na doplnění, vše se dá dělat jen do určité výšky (zpravidla kam dosáhne člověk, nebo na mezaninech), významně rostou potřeby v oblasti packagingu (na materiál, lidské zdroje, automatizaci), přibude také administrativa. Developeři odhadují, že v porovnání s klasickou paletovou logistikou, kterou lze do značné míry realizovat za použití vertikálního skladování, vyžadují fullfilmentová centra pro e-shopy dvakrát tolik skladové plochy.
Další obtíž nastává s tím, jak doručit zboží zákazníkům. I zde už neexistuje pouze jedna cesta závozu balíků. Silným hráčem je stále Česká pošta se svými pobočkami, na které bylo zvyklých dost spotřebitelů, kteří během pandemie začali nakupovat v e-shopech. Významnou část segmentu obhospodařují balíkoví přepravci, přičemž tento segment se během koronakrize v Česku poměrně konsolidoval. Pak jsou tu různé formy výdejen, které dnes existují všude – od dedikovaných výdejen, jež plní i úlohu showroomů, přes trafiky, maloobchodní prodejny až po sázkařské kanceláře. Rostoucí oblibu si získávají výdejní boxy. A pak tu samozřejmě máme kamenné prodejny, které je třeba rovněž zásobovat.
Omnichannel znamená také to, že zboží je odesíláno z jiných míst než pouze skladů. Zásilky z e-shopů mohou být k zákazníkovi doručeny přímo od výrobce či dodavatele bez „zastávky“ ve skladu daného elektronického prodejce (někteří své sklady ani nemají). Podobně si může zákazník přát zaslat zboží, jež viděl nebo si vyzkoušel v kamenné prodejně či showroomu. Omnichannel přináší také to, že zboží může být v rámci zrychlení zasláno zákazníkovi z meziskladu.
Hlavně ne do slepé uličky
Jen na základě tohoto letmého nástinu lze odtušit, jakou komplexitu omnichannelový přístup přináší. Nemluvě o tom, pokud do celé logistické pavučiny vložíme další komplikace a proměnné jako nutnost dodržování teplotního řetězce, hygienické požadavky nebo reverzní logistiku. Z cesty zboží k zákazníkovi se stává velmi komplikovaná mise s velkým množstvím – obrazně vyjádřeno – nadjezdů, podjezdů, zatáček či křižovatek. V žádném případě však nesmí obsahovat slepé uličky.
Omnichannel vyžaduje flexibilitu a rychlost. Nutností je automatizace logistiky
To, zda jsou společnosti úspěšné při zvládání vícekanálové logistiky, se většinou odvíjí od míry automatizace a robotizace nejen fyzických, ale také softwarových logistických procesů. V této souvislosti můžeme zmínit dva zajímavé projekty z poslední doby, jež spoléhají na vysokohustotní robotické zaskladnění i vyskladnění. Alza.cz investuje více než miliardu korun do rozvoje svého logistického centra v Chrášťanech u Prahy (reportáž z centra v Chrášťanech najdete na LinkedInu Systémů Logistiky). Jedná se o dosud nejvyšší jednorázovou investici v historii firmy. E-shop zde kromě rozšíření stávající plochy o dalších 15.000 m2 implementuje novou technologii AutoStore. Tím výrazně zvýší efektivitu skladu a zkrátí dobu odeslání zboží k zákazníkovi. Dodavatelem technického řešení je společnost Element Logic Czech Republic.
A jeden příklad ze zahraničí: Omnikanálová aukční platforma 1-2-3.tv digitalizuje své dodavatelské řetězce a skladové logistiky, a to rovněž za pomoci AutoStoru. Implementací pověřila logistického partnera, společnost DHL Supply Chain. Plně automatizovaný sklad se nachází v německém Brunšviku, umožňuje skladování drobných dílů a zcela automatické vychystávání až 18 milionů položek ročně.
„Pokrok v RPA bude rozhodující“
V příštích letech se toho v obchodě změní více než jen poměr online a offline tržeb. Proto je pokrok v digitalizaci a automatizaci nedílnou součástí naší dlouhodobé strategie. Při objednávkách v sezonních špičkách jsme stále častěji naráželi na kapacitní limity. Vykrývat je brigádníky bylo vždy náročné a při růstu prodeje přes internet hrozilo, že některé požadavky nedokážeme naplnit v dostatečně krátkých lhůtách. Dnes tyto úkony za zaměstnance provádí automatizovaně robot, a ti jsou díky tomu dostupnější pro řešení specifických dotazů či podnětů zákazníků.
Martin Ohradzanský, generální ředitel, Nay Group
Text: Stanislav D. Břeň
Foto: Shutterstock, AutoStore, Nay Group
