Jedinec ve středozápadní Evropě má obvykle tendenci předpokládat, že prakticky vše se v čase nějak zvětšuje, zmnožuje, roste. Mzda, kvalita života, blahobyt. Když pak narazíme na oblast, kde se tak neděje, byť by se úspěšný rozvoj jevil jako zcela logický, zarazí nás to. A možná pomůže pochopit, že představa o neustálém růstu je iluzorní. I když to je v některých konkrétních případech škoda.
Podobně si v tuzemsku stojí vodní doprava. Jistě, nemáme moře, ale na druhou stranu se v ČR nachází několik větších vodních toků, jež pro říční přepravu jsou – či mohly by být – jednoznačně vhodné. Při porovnání objemu lodní dopravy před bezmála sto lety a dnes bohužel spatřujeme výrazný regres. Zatímco v letech nedlouho po vzniku Československa převezly lodě v průměru přes 3,5 milionu tun materiálu ročně, v současné době je objem nákladu přepravovaného po vodě o téměř polovinu nižší, jak uvádějí data ČSÚ a ministerstva dopravy.
Nezdá se, že by se na tomto poli, nebo spíš v „korytu“, zrovna blýskalo na lepší časy. Mimo jiné vzhledem k suchu, jež sužuje Česko již několik roků a letos kulminuje, což vyúsťuje v katastrofálně nízké hladiny vodních toků. Nebo kvůli tomu, že prostě tento typ dopravy není spojen s žádnými významnějšími lobbistickými zájmy a opakovaně se nenachází mezi prioritami českých vlád. A EU sice vnitrozemskou lodní dopravu podporuje, ale nečiní to nějak zvlášť invenčně a pro jednotlivé země motivačně.
Vaše názory, komentáře či připomínky uvítáme na facebookovém profilu SL.
Text: David Čapek
Ilustrační foto: Pixabay.com