Česká ekonomika zaznamenává obrat ve vývoji – po překonání recese způsobené celosvětovou krizí opět roste. Co se týče míry nezaměstnanosti, která dosáhla v červnu letošního roku 5,2 %, jsme na tom nejlépe ze států EU. Průměrní měsíční mzda činí 26.480 korun, což je zhruba o tisícovku více než vloni. Podstatnější ale je, že na ni dosáhne čím dál více lidí, protože se pomalu začínají „zavírat nůžky“ tj. stírat markantní rozdíly, jak mezi jednotlivými kraji České republiky, tak i profesemi.

Podle průzkumů personálních agentur podniky plánují navýšení počtu zaměstnanců. Potkávají se ovšem se zásadním problémem – na pracovním trhu není dostatek vhodných uchazečů především o pozice z oblasti výroby, logistiky a služeb, chybějí řemeslníci, dělníci, skladníci, řidiči, kurýři, ale i manažeři. Firmy proto neváhají nové pracovníky motivovat vyšším platem i náborovým příspěvkem, vyškolit si je na vlastním kurzu, např. pro strojvedoucí, hledat je v zahraničí, nebo lákat ženy na povolání, která byla dosud doménou mužů, mj. řidič kamionu.

Je tu i druhá strana mince – i když z počtu nezaměstnaných a pracovních nabídek evidovaných úřady práce vyplývá, že o jedno volné místo se v průměru ucházejí tři kandidáti, personalisté nezřídka obdrží  i 50 životopisů. A tak se i člověku s nejvyšším možným vzděláním může stát, že záměr posunout se na profesní dráze byť jen o krok jinam, je těžko realizovatelný, protože nemá minimálně tříletou praxi na obdobné pozici. Vzhledem k tomu, že před pár lety rostly po celém území České republiky vysoké školy, často nevalné úrovně, „jako houby po dešti“, není se co divit, že největší poptávka je po lidech s výučním listem.