Volbu tiskárny čárového kódu ovlivňuje zejména charakter provozu a prostředí, ve kterém má nová tiskárna pracovat. Zatímco výrobky s plastovými kryty se hodí převážně do kanceláří, menších čistých skladů apod., dražší tiskárny s kovovou konstrukcí jsou stavěny na náročnější podmínky distribučních center a průmyslových provozů. Poskytují totiž nejen výrazně vyšší odolnost vůči mechanickému poškození, ale i proti zanášení nečistotami. Bývají proto označovány jako průmyslové. Zásadní je také intenzita nasazení, tedy denní zátěž. Tiskárny určené na stovky etiket denně jsou většinou plastové. Robustní průmyslové tiskárny zvládnou za směnu stovky až tisíce etiket.
U tiskáren čárového kódu se v současné době setkáváme s dvěma tiskovými technologiemi. V obou případech probíhá tisk pomocí tiskové hlavy přitlačované na potiskovaný materiál. Je vybavena velkým množstvím topných tělísek, tzv. tiskových bodů, uspořádaných do přímky – tiskové linky. Pokud bod dosáhne určité teploty, zanechává za sebou potištěnou stopu.
Klasický termotisk, dobře známý z faxů, využívá jako médium papír citlivý na teplo. Vzhledem k jednoduchosti principu jsou tiskárny s touto technologií levnější. Velkou výhodu představuje jednodušší obsluha tiskárny. Nevýhoda technologie tkví v životnosti takto vytištěných etiket omezené na několik týdnů, maximálně měsíců.
U termotransferové technologie, jež v oblasti tiskáren čárového kódu převládá, probíhá tisk přes speciální barvicí pásku, která reaguje na teplo. To umožňuje využít široké spektrum materiálu pro tisková média, jako například různé druhy papíru, plastové etikety, textilní pásky apod. Podle média a dalších požadavků je nutné volit i typ barvicí pásky. Lze tak dosáhnout kupříkladu různé chemické či teplotní odolnosti. Všechny typy termotransferových tiskáren dovolují tisknout také na termocitlivý papír. Vyšší cena termotransferových tiskáren je kompenzována delší životností tiskové hlavy a dlouhou životností vytištěných etiket.
Při tisku čárových kódů je dostačující základní rozlišení 203 dpi. Na tisk rozměrově malých kódů, dvourozměrných kódů nebo v případě použití jiného materiálu než běžného papíru doporučují odborníci zakoupit tiskárnu s možností tisku rozlišením 300, nebo dokonce 400 dpi.
Další důležitý parametr tiskáren čárového kódu představuje šíře tisku. Jelikož se různé standardy kódů liší, měl by uživatel volit takovou tiskárnu, která konstrukčně odpovídá požadovanému typu štítku. Jde nejen o maximální možnou šířku tisku, ale rovněž o minimální. Z hlediska efektivity využití tiskárny je optimální tisknout štítky na tiskárnách, které jsou uzpůsobeny právě na danou šířku etikety. Nicméně při požadavku na různé šíře tisku nebývá problém tiskárnu nastavit na menší šířku než nominální. Důležité je v tomto případě správné nastavení vodicího a přítlačného mechanismu a vystředění tiskové hlavy.
Dnešní největší tiskárny určené pro čárové kódy umožňují tisk šíře až 200 mm. Běžným standardem však zůstává 104 mm, na trhu ovšem existují tendence k větším šířkám.
Kromě rozličných druhů čárových kódů umožňují tiskárny tisknout i libovolné texty a grafiku, datum, čas apod. Proto je třeba při nákupu zvažovat též kapacitu interní paměti tiskárny. Má vliv na maximální možný rozměr tisku, na možnosti tisku s větším podílem grafiky a v neposlední řadě i na rychlost tisku. Paměť totiž slouží jak k vyrovnávání datového toku do tiskárny, tak v ní mohou být uložena určitá data, např. nejčastěji používané obrázky (firemní logo) nebo speciální písma. Čím větší množství prvků potřebných pro tisk štítku s čárovým kódem lze uložit do interní paměti tiskárny, tím méně dat je nezbytné přenést a tím větší rychlosti tisku lze dosáhnout.
Rychlost komunikace s tiskárnou do značné míry určuje zvolené komunikační rozhraní. Standardem zůstává již po mnoho let sériové rozhraní RS232, stále v průmyslu hojně využívané, bývají jím proto vybaveny takřka všechny tiskárny. Dnes je standardem již také USB, běžné jsou u vyšších řad tiskáren již v základní výbavě moduly umožňujících napojení na ethernetovou síť. Volitelně bývá k dispozici Wi-Fi modul.
V rámci příplatkové výbavy může zájemce o tiskárnu čárového kódu sáhnout po řezačce, která z pásu odřezává jednotlivé etikety. Pořídit lze také navíječ (v externím nebo interním provedení), který vytištěné etikety na pásu navíjí do role. Pro kontrolu čitelnosti čárového kódu lze tiskárny rozšířit o laserový snímač s navazující logikou, opět v externím nebo interním provedení. (Špatný tisk čárového kódu může být způsoben porušením barvicí pásky nebo poškozením tiskové hlavy.) Pokud obsluha odebírá štítky přímo z tiskárny, může jí v tom vydatně pomoci přídavný odlepovač.
Tiskárny jsou většinou řízeny počítačem, některé typy mohou pracovat i samostatně bez připojení k počítači. Po naprogramování tiskárny (definice štítků, nahrání grafických prvků apod.) lze do ní pomocí interní klávesnice zadávat základní parametry a ovládat tisk.
Menšinovou skupinu tiskáren čárového kódu tvoří mobilní jednotky. Použití nalézají převážně ve spojení s mobilními zařízeními typu PDA nebo s mobilními skladovými terminály. Nevýhodou mobilních tiskáren je jejich vysoká cena vzhledem k dosahovaným tiskovým výkonům, navíc používají převážně variantu tisku na termopapír. Rozměrově a hmotnostně jsou však k dispozici i typy umožňující připojení na opasek nebo instalaci na manipulační vozík. Mají samozřejmě omezení například v šíři tisku (5–6 cm) či rozlišení jen 203 dpi. Zásoba tiskového média je také menší než u stacionární tiskárny. Využívají rozhraní Bluetooth, Wi-Fi nebo přímé kabelové spojení s přenosným terminálem.