O investicích v České republice s Gabrielou Hrbáčkovou, AFI
„Zájem zahraničních investorů roste zejména ze strany technologických firem, například v oblastech umělé inteligence, elektromobility, bateriových technologií, datových center a obnovitelných zdrojů,“ říká nová předsedkyně řídícího výboru Sdružení pro zahraniční investice – AFI Gabriela Hrbáčková.
Přinášíme vám článek z aktuálního vydání časopisu Systémy Logistiky 217 (březen–duben 2025). Je to ochutnávka originálního obsahu, který najdete každé dva měsíce v tištěném časopise. Nechodí vám časopis? Registrujte se k odběru a nezmeškejte žádné vydání. Zasílaní je pro uživatele logistických služeb zdarma.
Jaké faktory nejvíce ovlivňují rozhodování zahraničních firem o investicích v České republice?
Z diskusí, které vedeme s investory zvažujícími Českou republiku, víme, že rozhoduje především dostupnost kvalifikované pracovní síly, dostupná infrastruktura a návazný průmysl, stabilita podnikatelského prostředí a podpora státu. Ať už ve formě investičních pobídek nebo v podobě flexibility a rychlosti povolovacích řízení. Bohužel v posledních letech Česko ztrácí konkurenceschopnost – kvůli nejasné strategii podpory investic, administrativním překážkám nebo pomalé digitalizaci veřejné správy. Investoři hledají země, kde jsou procesy jasné, předvídatelné a kde je podpora investic skutečně prioritou. A faktor rychlosti a flexibility začíná hrát opravdu velkou roli.
Do jaké míry ovlivňuje stav a předpokládaný rozvoj logistické infrastruktury – dopravní síť, průmyslové areály, energetická soustava – Česka rozhodování investorů o umístění výrobních a distribučních center?
Dopravní síť, průmyslové areály a energetická infrastruktura jsou klíčovými faktory. Nedostatečná kapacita železnice a chybějící dálnice v některých regionech mohou investory odradit – v porovnání s Německem či Polskem v této oblasti ztrácíme. Pro firmy je důležité, aby měly jistotu, že jejich dodavatelské řetězce budou fungovat efektivně a bez výpadků. A určitě nesmíme opomenout důležitost přípravy průmyslových parků a zajištění přístupu k elektrické energii.
Téměř dekádu se mluví o tom, že největším konkurentem pro Česko je v našem regionu Polsko. To dokázalo využít evropské dotace pro rozvoj dopravní infrastruktury nebo průmyslových parků. A třeba sklady pronajímá o čtvrtinu nebo třetinu levněji než v Česku. Nakolik toto „vidí“ zahraniční investoři mimo Evropu?
Polsko je pro zahraniční investory opravdu atraktivní zemí. Do infrastruktury významně investuje už řadu let a investoři to vidí – vnímají moderní infrastrukturu, nižší provozní náklady a agresivnější pobídkovou politiku. Některé rozdíly mezi Českem a Polskem ale postupně mizí. Polsko vloni zvýšilo minimální mzdy a velmi výrazně tam narostla i průměrná mzda, což investorům zvyšuje náklady na personál. Polsko je už z hlediska mezd na úrovni Česka, a my tím pádem dokážeme nabídnout kvalitní pracovní sílu za nižší náklady oproti západní Evropě.
Ovlivňuje kvalita vzdělávacího systému a dostupnost kvalifikovaných pracovníků rozhodování firem o investicích v Česku? Které profese jsou aktuálně největší překážkou pro rozvoj?
Kvalifikovaní pracovníci jsou naprosto zásadní. Firmy, i ty tuzemské, už několik let trápí nedostatek technicky vzdělaných odborníků, zejména v IT, elektrotechnice a strojírenství. Řada z nich aktivně hledá řešení, úzce spolupracuje s vysokými i středními školami, studentů těchto oborů je ale pořád málo. Obávám se, že nebude stačit pouze nutná reforma vzdělávacího systému, který bude reflektovat potřeby trhu. V diskusích, které často vedu se zástupci tuzemských firem, stále častěji řešíme otázku, jak motivovat ke vztahu k technice a technologiím malé děti. Tam vnímám jednu z cest, což však může trvat déle, než budou trh a investoři ochotni čekat.
Jaké sektory v Česku jsou nejatraktivnější pro nearshoring, friendshoring a reshoring?
V Česku zatím nejsme svědky masivního přesunu výroby zpět z Asie. Ale jednotlivé případy firem, které chtějí být blíže zákazníkům, se objevují. Příkladem může být zájem o přesun výroby elektronických komponentů, polovodičů a dalších high-tech zařízení či farmaceutického průmyslu do střední Evropy. Dokazuje to chybějící gigafactory, tedy velká továrna specializovaná na výrobu bateriových článků pro elektromobily – zájem o její umístění v Česku je velký, především ze strany tuzemského autoprůmyslu, ale bohužel se ho nedaří překlopit do reality.
Pokud jsme ještě vloni hovořili o problémech se Suezem, válkou na Ukrajině a v Gaze či o vysokých cenách energií, od ledna se téměř neustále mluví o prezidentovi Donaldu Trumpovi. „Zamotal“ jeho nevyzpytatelný přístup hlavu investorům, kteří chtějí vstoupit na český trh? A jak se mění strategie firem v důsledku geopolitického napětí?
Zatímco vloni byly tématem hlavně problémy s logistickými cestami a cenami energií, od letošního roku se pozornost soustředí i na geopolitické napětí a nově uvalená cla. Zejména Spojené státy a Čína přijímají kroky, které zásadně ovlivňují globální obchodní prostředí. Investoři vnímají nevyzpytatelnost americké politiky jako rizikový faktor a mnozí z nich aktivně přehodnocují své strategie. Diverzifikace dodavatelských řetězců, hledání bezpečnějších výrobních lokalit a důraz na regionální soběstačnost jsou témata, která stále více rezonují. V tomto kontextu může být Česká republika díky své stabilitě a geografické poloze vnímána jako atraktivní alternativa k turbulentním trhům.
Rozhořela se celní válka. Ovlivňují cla a tarify výrazně uvažování investorů, kde umístit svou výrobu či logistiku? Jak si v tomto směru stojí Česko, resp. Evropa z pohledu přílivu investic?
Zvyšování cel a nejistota v obchodních vztazích mohou vést k přesunu výroby blíže k zákazníkům. Evropa má jedinečnou šanci stát se stabilním výrobním zázemím pro firmy, které hledají předvídatelné a bezpečné prostředí uvnitř jednotného trhu. Teď je ale klíčové, aby byla rychlá v rozhodování a jasně probyznysová – jinak tuto příležitost snadno přenechá jiným. Troufnu si říct, že pokud se celní válka opravdu rozhoří naplno, určitě povede evropské investory k úvahám o umístění výroby v rámci EU. Česko by jejich směrem mělo aktivněji propagovat svou pozici jako centra pro evropskou výrobu.
Vloni oznámila obří investici v Česku firma onsemi. Od té doby se čeká na její definitivní schválení mateřskou společností, která ji podmiňuje propuštěním části zaměstnanců a jejich „nahrazením“ automatizovanou a robotizovanou výrobou. Jak často v budoucnu uvidíme takový přístup investorů?
Firmy se pochopitelně snaží snižovat závislost na pracovní síle a současné technologie jim to umožňují. V moderních výrobách většinu jednodušších činností naplno přebírají roboty, stačí se podívat do továren Škoda Auto. Nedávno jsem četla, že v Mladé Boleslavi robotů pracuje více než čtyři tisíce. Automatizace a robotizace v dnešní době představují cestu ke zvýšení efektivity výroby. Podniky, které je nezapojí, i když jim to povaha výroby umožňuje, se připravují o konkurenceschopnost. Věřím, že do budoucna to bude právě chytrá výroba spolu s digitalizací, kam budou firmy směrovat své investice, i s ohledem na tuzemský trh práce.
Je už klišé mluvit o budoucnosti Česka jako o mozkovně, nikoli montovně. Na druhou stranu se během pandemie nebo krize dodavatelských řetězců ukázalo, že umět vyrobit, byť i základní produktu, je velmi důležité. Navíc ve světě sílí izolacionismus a už zmiňované obchodní války. Neměli bychom ve světle těchto trendů přece jenom chtít, aby Česko zůstalo trochu i montovnou?
Myslím, že je nutné najít rovnováhu. Výroba je pro ekonomiku stále důležitá, krize ukázaly, že mít vlastní výrobní kapacity je strategická výhoda, takže bychom si měli odpustit mluvit o ní stále jen hanlivě jako o montovně. Ale je pravda, že budoucnost leží v přidané hodnotě, tedy ve výzkumu a vývoji. Jak už jsem zmínila, masivní investice do technologií a inovací jsou klíčové pro udržení konkurenceschopnosti, a na to by Česká republika měla myslet při sestavování státních rozpočtů.
Během rozhovoru jsme mluvili především o nepříznivých faktorech nebo nevýhodách České republiky. Na druhou stranu tu na zahraniční investory čeká spoustu benefitů. Jak byste je shrnula?
Česko má investorům rozhodně co nabídnout. Jednou z největších výhod je strategická poloha v srdci Evropy s výbornou dopravní dostupností a napojením na klíčové trhy. Máme silnou průmyslovou tradici, kvalitní technické vzdělání a schopnou pracovní sílu. Stabilní právní a ekonomické prostředí, jsme bezpečný stát. Členství v EU i poměrně nízké provozní náklady dělají z Česka atraktivní místo pro výrobu, vývoj i logistiku. Navíc je tu široká síť dodavatelů a rostoucí důraz na inovace, automatizaci a digitalizaci. Pokud k tomu přidáme vstřícný přístup státu a regionů, má Česko stále co nabídnout i v mezinárodní konkurenci.
Vidíte na obzoru nějaké zajímavé firmy, které by mohly vstoupit na český trh nebo zde dále posílit své aktivity?
Zájem roste zejména ze strany technologických firem, například v oblastech umělé inteligence, elektromobility, bateriových technologií, datových center a obnovitelných zdrojů. Aktivitu projevují i dodavatelé pro obranný a letecký průmysl, což souvisí s aktuálním geopolitickým vývojem. Dalším strategickým tématem je jaderná energetika. Velkou příležitost nabízí dostavba Dukovan, která by do Česka mohla přivést další zahraniční investice, a to nejen korejské. Snad bude Česko díky své poloze, infrastruktuře a kvalitnímu zázemí stále častěji ve finálním výběru lokalit, o nichž investoři uvažují.
4 poznatky Gabriely Hrbáčkové o investicích v ČR a Evropě
1. V Česku zatím nejsme svědky masivního přesunu výroby zpět z Asie. Ale jednotlivé případy firem, které chtějí být blíže zákazníkům, se objevují.
2. Evropa má jedinečnou šanci stát se stabilním výrobním zázemím pro firmy, které hledají předvídatelné a bezpečné prostředí uvnitř jednotného trhu.
3. Polsko vloni zvýšilo minimální mzdy a velmi výrazně tam narostla i průměrná mzda, což investorům zvyšuje náklady na pracovní sílu.
4. Z diskusí, které vedeme s investory zvažujícími Českou republiku, víme, že rozhoduje především dostupnost kvalifikované pracovní síly, dostupná infrastruktura a návazný průmysl, stabilita podnikatelského prostředí a podpora státu.
CV Gabriely Hrbáčkové
2025: V lednu byla zvolena předsedkyní řídícího výboru Sdružení pro zahraniční investice – AFI.
2021: Od tohoto roku se aktivně zapojuje v rámci řídících výborů Asociace pro zahraniční investice – AFI, Asociace malých a středních podniků ČR a v Asociaci poskytovatelů personálních služeb APPS.
2018: Od prosince tohoto roku se stává generální ředitelkou společnosti Hofmann Wizard (Hofmann Personal) Česká republika.
2015: V dubnu byla jmenována na pozici director of Randstad Professionals společnosti Randstad.
2004: Od září působila ve společnosti ManpowerGroup Czech Republic na několika pozicích pro český i slovenský trh. V roce 2015 zde končí jako perm director společnosti Experis.
1996: Svou pracovní kariéru zahajuje jako operating manager ve firmě Dinas.
Rozhovor vedl: Stanislav D. Břeň
Foto: 4x Stanislav D. Břeň, 1x sdružení pro zahraničřní investice (AFI)
