Před několika dny jsem dostal požadavek na revizi smluvních přepravních podmínek jednoho kamionového dopravce, který vozí do zahraničí převážně FTL zásilky. Mimo jiných úprav jsem z nich měl, jako již nepotřebné, vyjmout ustanovení o dobírce – a tím to všechno začalo…
Dnešní zamyšlení má tedy jasné téma – dobírka.
Začneme-li v mezinárodní silniční nákladní dopravě hovořit o dobírce (v našem slangu mezinárodní kamionka/MKD), pak se musíme obrátit především směrem k mezinárodní mnohostranné úmluvě o přepravní smlouvě v MKD, tj. k Úmluvě CMR (ta je, jak ví každý vyšší logistický savec kogentní, tedy závazná). Zde se dobírkou ve smyslu čl. 21 rozumí finanční částka, kterou má dopravce vyinkasovat od příjemce pro odesílatele. Někdy je v praxi označována také jako „doběrečné“.
Při současném stavu IT technologií (zejm. při různých možnostech bezhotovostních bankovních operací) má ale dobírka v některých dopravách stále nezanedbatelný význam. Nejde sice o FTL – celovozovou a do značné míry ani o LTL – necelovozovou (např. paletovou či „kusovou“) kamionovou dopravu, ale zejména o přepravy kusových (balíkových) zásilek v segmentu e-commerce, které jsou prováděny dopravci (operátory) KEB (Kurýr – expres – balík) služeb. K dodání na dobírku dochází zejména v segmentu B2C nebo C2C, kdy vlastní provedení bezhotovostních plateb doběrečného probíhá pomocí online provozovaných terminálů kurýrů KEB operátorů (dopravců).
Přepravní služby si v rámci e-commerce zajišťují některé e-shopy i samy, tj. jimi provozovanými dopravními prostředky. V takových případech se však nejedná o tzv. veřejnou dopravu, resp. dopravu pro cizí potřebu (dopravu provozovanou jako samostatnou podnikatelskou aktivitu). Neexistuje zde samostatný smluvní vztah v podobě přepravní smlouvy uzavřené mezi e-shopem (jako odesílatelem) a příjemcem zásilky (dodání je smluvně zajištěno v rámci podmínek kupní smlouvy). Proto ani v rámci eventuálně takto realizovaných mezinárodních silničních přeprav nemohou být aplikována ustanovení Úmluvy CMR.
Další poznámka je v této souvislosti k přepravnému: Sama Úmluva CMR neřeší, kdo má zaplatit přepravné (spolu s eventuálními vedlejšími poplatky) a ani o to, jaká má být výše přepravného či jak se toto má vypočítat/určit.
Úmluva CMR nezná – proti některým národním právům (např. německému) – omezení dobírky do výše ceny/hodnoty zásilky. A ani neupravuje otázku měny, ve které má být dobírka provedena. Úmluva CMR ponechává otevřenou otázku, zda např. přijetí šeku od příjemce znamená řádné vyinkasování dobírky. To se proto musí v těchto souvislostech řešit podle příslušného národního práva a samo sebou dále podle konkrétní přepravní smlouvy.
Významné je, že Úmluva CMR kryje škody až do výše skutečné částky dobírky. To ale platí jen tehdy, když byla zásilka vydána příjemci bez toho, že by od něho dopravce vyinkasoval dobírku podle přepravní smlouvy. Dopravce musí vzniklou a prokázanou škodu nahradit a má přitom povinnost důkazního břemene.
Neobsahuje-li však nákladní list (NL) CMR žádnou poznámku týkající se dobírky, pak dopravce musí příjemci zásilku vydat, aniž by mohl příjemce přimět k placení. To je opět významné a málo známé ustanovení!
C.O.D. v nákladním listu CMR
V případě, že je zásilka přepravována na základě C.O.D. (Cash on Delivery) a v těch případech, kde dopravce vydá zásilku příjemci, aniž by inkasoval náklady C.O.D., bude za tyto náklady odpovědný dopravce odesílateli. Dříve než ale bude z tohoto titulu dopravce odpovědný, bude muset být jeho povinnost inkasa dobírky zahrnuta odesílatelem do přepravní smlouvy. Otázkou je, zda tato dopravcova povinnost musí být zaznamenána do NL CMR proto, aby mohla být vymáhána. Ačkoli čl. 6 odst. 2 c) stanoví, že NL CMR má specifikovat výši dobírky a povinnost dopravce tuto inkasovat (přitom je samozřejmé, že by takový záznam v NL CMR usnadnil důkazní řízení), vložení takového záznamu v NL CMR není nezbytné. Záznam v NL CMR je v této souvislosti důležitý z důvodu, který souvisí s čl. 13. Příjemce totiž po příjezdu zásilky může žádat dopravce, aby tuto vydal po zaplacení nákladů uvedených v NL CMR. V tomto ohledu sice také není takový záznam do NL CMR nezbytný, ale NL CMR jistě bude důležitým důkazním dokladem o uzavřené přepravní smlouvě a samo sebou také o konkrétních podmínkách této smlouvy.
Ilustrační foto: doc. Radek Novák
Aby se dopravce vyhnul sporům, měl by ve svém vlastním zájmu dát přednost záznamu o dobírce uvedeném do NL CMR.
V případě sporu je možno se odvolat na čl. 13. Z ustanovení čl. 13 odst. 1 totiž vyplývá, že příjemce má právo žádat na dopravci potvrzení, než mu vydá příslušný stejnopis NL CMR a zásilku. V případě dobírky má pak takové potvrzení zásadní význam především pro dopravce.
Úmluva CMR nestanoví žádnou definici doložky C.O.D. (Cash on Delivery). Lze však předpokládat, že by tato doložka měla obsahovat všechny náklady, které se příjemce zavázal zaplatit – tedy nejen cenu zásilky samé. Zavázal-li se příjemce např. zaplatit přepravné, výdaje na balení, pojištění apod., pak by se také tyto výdaje měly stát předmětem dobírky. To sice vypadá logicky, ale dohodnou-li se smluvní strany, pak to tak být nemusí.
Vždy by se odesílatel měl snažit, aby své příkazy dopravci ohledně inkasa dobírky dal dostatečně jasně, jednoznačně a zcela přesně.
Nesplní-li dopravce požadavky týkající se vyinkasování dobírky, je jasné, že ustanovení Úmluvy CMR, které omezuje dopravcovu odpovědnost, se nedá aplikovat. Pak vzniká velmi významná otázka a to, zda je odesílatel automaticky oprávněn požadovat nezaplacenou dobírku v plné výši, či zda musí prokázat, že utrpěl ztrátu.
Když by se na dopravci požadovala plná úhrada dobírky, aniž by musel odesílatel prokázat svou ztrátu, pak by toto bylo bezesporu vůči dopravci příliš tvrdé opatření. Čl. 21 výslovně zachovává dopravcova práva proti příjemci vzhledem k dobírce. Neupřesňuje ale, zda se při nároku dopravce vůči příjemci může příjemce hájit tím, co by bylo k jeho prospěchu (např. že byla zásilka poškozena).
A tak, vrátím-li se k mému úkolu v rámci revize smluvních přepravních podmínek pro kamionového dopravce vozícího převážně FTL zásilky: zde je možno konstatovat, že v tomto segmentu trhu platí, že se dobírka užívá již opravdu málo, možná dokonce zcela výjimečně. To ale neplatí v KEB přepravních službách. Tam zatím jde o platební metodu, jejíž existence má své opodstatnění. I když je pravda, že v některých státech už je zcela rušena i v rámci KEB služeb. Institut dobírky tedy stále žije, i když si našel své konkrétní umístění…
Text: doc. Radek Novák, vedoucí katedry logistiky Fakulty podnikohospodářské VŠE v Praze
Úvodní ilustrační foto: DPD
Pozn.: Podrobněji k výše uvedené a další související problematice viz: Roubal, V., Novák, R. Úmluva CMR. Praktický komentář. Praha: Wolters Kluwer ČR, 2020, 176 s.
