KOMENTÁŘ: Je dopravce povinen provést identifikaci příjemce zboží? Prověření je především na odesílateli, vyplývá ze soudního rozhodnutí
Otázka v titulku tohoto příspěvku nabývá v praxi na čím dál větší naléhavosti. Narůstá totiž počet podvodných jednání, kdy se pachatel vydává při nákupu zboží za renomovanou zahraniční obchodní společnost, jeho komplici zboží od dopravce převezmou, ale následně zmizí a odesílateli za dodávku zboží nezaplatí. Odesílatelé dosud zpravidla v těchto případech uplatňovali nárok na náhradu škody vůči dopravcům s tím, že právě oni mají identifikovat osoby přebírající zboží.
Jak mechanismus podvodu probíhá? Odesílatel je kontaktován novým zákazníkem, který tvrdí, že jedná za renomovanou zahraniční obchodní společnost, a objedná si dodávku zboží. Po uzavření smlouvy o dodávce zboží předá odesílatel zboží k provedení přepravy dopravci, který přepravu zboží podle instrukcí odesílatele (zaznamenaných v mezinárodním nákladním listu CMR) provede. Až posléze se však ukáže, že se odesílatel stal obětí podvodu, a že zboží bylo předáno neznámé osobě: podvodníkovi, který se pouze vydával za zástupce zahraniční společnosti, a to na místo, kde se ve skutečnosti nenachází její sklad. Nový „zákazník“ samozřejmě přestane s odesílatelem komunikovat a vystavenou fakturu za dodávku zboží neuhradí.
Odesílatel zpravidla následně uplatňoval vůči dopravci nárok na náhradu škody za ztrátu zboží. Argumentoval přitom, že při vynaložení náležité odborné péče (ve formě identifikace osoby, která zboží přebírala) dopravce měl a mohl odhalit podvodníka a zásilku mu nepředat, a tak zabránit vzniku škody.
Úvahám o odpovědnosti dopravce za takto vzniklou škodu však učinil přítrž (po vzoru zahraničních, zejména německých a rakouských soudních rozhodnutí) Nejvyšší soud ČR v rozsudku č.j. 27 Cdo 198/2023-301 ze dne 28. listopadu 2023. Uvedl totiž, že byl-li odesílatel ohledně totožnosti osoby příjemce a místa určeného k vydání zásilky uveden třetí osobou (podvodníkem) v omyl, jde tato skutečnost zásadně k jeho tíži, nikoli tedy k tíži dopravce. Dopravce totiž není povinen zkontrolovat, zda osoby nacházející se v prostorách příjemce a připravené zásilku převzít jsou k tomu oprávněny, nezavázal-li se k tomu ve smlouvě, nebo nemá-li důvodnou pochybnost o tom, že takové oprávnění uvedeným osobám svědčí (resp. náleží – pozn. red.).
Odesílatel proto musí při uzavírání smlouvy o dodávce zboží postupovat obezřetně a zejména si pečlivě prověřit identitu svého (nového) zákazníka a osob za něj jednajících. V opačném případě riskuje, že se stane obětí podvodného jednání, přičemž náhrady škody za ztrátu zboží se na dopravci ani pojišťovně zpravidla nedomůže.
Autoři textu: Adam Kotyza a Alice Kubová Bártková (advokáti Rödl & Partner)
Alice Kubová Bártková je předsedkyní předsednictva České společnosti pro dopravní právo
Ilustrační foto: Jeremy Bishop na Unsplash