Podniky se učí žít s velkou nejistotou
Vysoké ceny materiálových vstupů, nárůst sazeb za energie, opožděné dodávky z Asie, nedostatek kvalifikované pracovní síly, nutné investice do digitalizace a robotizace, nedostatek skladových prostor a růst ceny za skladování. To jsou jen některé výzvy, kterým v současnosti čelí zejména výrobní, ale i logistické firmy.
Přinášíme vám článek z časopisu Systémy Logistiky 195. Je to ochutnávka originálního obsahu, který najdete každé dva měsíce v tištěném časopisu. Nechodí vám časopis? Registrujte se k odběru a nezmeškejte žádné vydání. Zasílaní je zdarma pro uživatele logistických služeb.
V druhé polovině září uspořádalo Sdružení pro zahraniční investice (AFI) v kongresovém centru České národní banky Výroční konferenci s názvem „Cílené investice jako vakcína české ekonomiky“. Organizace prezentovala výsledky reprezentativního průzkumu mezi investory, kteří v České republice investovali v oblasti průmyslu a služeb v posledním čtvrtstoletí. „Průzkum potvrdil některé trendy a problémy, o kterých jsme věděli, ale také odhalil další podněty pro změny podnikatelského prostředí v Česku. Pozitivní zpráva je, že firmy chystají velké investiční výdaje – hlavně do lidí, digitalizace a robotizace. Problém budoucnosti však je, že 60 procent firem je v problematice Green Dealu a celého dekarbonizačního trendu zmatená, dezorientovaná, a to jim brání v něm hledat příležitosti a využít jej jako odrazový můstek pro budoucí rozvoj. Dalším důležitým závěrem je kritický nedostatek pracovní sil, který zmínilo 45 procent respondentů,“ říká k závěrům průzkumu Kamil Blažek, předseda Sdružení pro zahraniční investice – AFI.
V otázce Green Dealu (tzv. Zelené dohody) jsou názory firem roztříštěné. 12 % vidí Green Deal jako jednoznačnou příležitost a 13 % jako jednoznačné riziko. 28 % jej vidí jako možnou příležitost a 27 % jako možné riziko a 20 % respondentů neví. Navíc jen 29 % firem odpovědělo, že má zpracovanou strategii na snížení uhlíkové stopy a 43 % ji zatím připravovat nehodlá.
Kritický nedostatek pracovních sil spolu s mezerami v jejich kvalifikaci podle AFI omezuje rozvoj a potřebné změny v české ekonomice. Z interpretace zjištěných fakt vyplývá, že je třeba promyšleně vpouštět do země zahraniční pracovní sílu (především ze zemí, u nichž je vyšší pravděpodobnost bezproblémové integrace). Dále je třeba pracovat na rekvalifikaci a změně vzdělanostní struktury české pracovní síly a studentů. „Naprostá většina společností (77,9 %) se shodla, že jejich zaměstnanci budou potřebovat nové dovednosti, a to především vzdělání v oblasti IT, digitalizace, automatizace a robotizace. Téměř 45 % uvádí, že pokud by mohlo sdružení AFI vyřešit jeden problém v oblasti lidských zdrojů, tak je to právě dostatek kvalitní a kvalifikované pracovní síly, vzdělaní zaměstnanci a podpora atraktivity odborných učilišť, spolupráce s firmami a aktualizace učebních oborů. Často se objevovaly komentáře ve prospěch otevření trhu a zjednodušení zaměstnávání cizinců,“ stojí v komentáři k výsledkům průzkumu.
Materiálové a energetické vstupy na maximu
Obrovským problémem současnosti jsou pro zejména výrobní firmy vysoké ceny vstupů. I když zástupci některých společností říkají, že v některých případech už byl překonán vrchol růstu a lze očekávat snížení a stabilizaci, další rizikový faktor představuje růst cen energií, a to zejména u těch odběratelů, kteří nemají ceny fixovány na delší období. „Náklady na elektrickou energii se nám meziročně navýšily asi o 35 procent. Vedle extrémně rostoucích materiálových nákladů se sice jedná o minoritní nákladovou položku, ale jako existenčně důležitou ji řešit musíme,“ říká Lucie Hronová, ředitelka a spolumajitelka společnosti Amirro.
Firma zvažuje využití dotačních možností a investici do solárního zdroje elektřiny, který by velkou část spotřeby pokryl. „Tím bychom riziko extrémního nárůstu ceny nebo nedostatku energie snížili na minimum. Zmenšení naší uhlíkové stopy by pak byl příjemný vedlejší efekt. Přesto nás růst ceny energie nepřímo ale nevyhnutelně nutí zvyšovat i naše prodejní ceny. Cena skla, našeho hlavního materiálu, reaguje velmi citlivě na cenu energie, která je hlavní nákladovou položkou při jeho výrobě,“ dodává Lucie Hronová.
Blíže k odběratelům
S tím, jak se nedostává komponent z druhé části světa, jejich ceny masivně rostou, jak dodavatelé vyžadují platbu dopředu bez jasné informace o termínu doručení a jak celkově vzrostly logistické náklady a zvýšila se volatilita v dopravě, mnohé firmy zvažují nebo již přímo realizují přesun výroby blíže ke svým cílovým trhům. Pryč jsou doby, kdy primární destinací pro západní investory byla Asie. Tento trend prohloubila zejména covidová pandemie, kdy si nadnárodní korporace uvědomily, že kvůli strategickým surovinám či součástkám potřebují mít své sklady či továrny blíže svým hlavním trhům. „Z pohledu nadnárodních společností výrobního či logistického sektoru jako země stále disponujeme levnou pracovní silou, kdy rozdíly v platech mohou být až dvojnásobné. Levnější pak jsou samozřejmě i pozemky či samotná výstavba nebo pronájem industriálních nemovitostí. Ve srovnání s Asií pak Česko vychází sice dráže, ale i s ohledem na dění v posledních dvou letech je dnes pro firmy důležitější spolehlivost dodavatelského řetězce, a tedy poloha závodů či skladů přímo v Evropě,“ říká Petr Narwa, head of transaction & consulting services společnosti Prochazka & Partners.
Příklad katalyzátoru změn pro některé firmy aktuálně může být omezení dodávek v oblasti polovodičových součástek, což dosahuje toho rozměru, že výrobu – navzdory vysoké poptávce – odstavují automobilky, jejichž předností vždy byla perfektní organizace v rámci dodavatelského řetězce a dodávky JIT/JIS. Firmy tak pro výrobu či skladování začínají hledat alternativy v Evropě, aby se v budoucnu již nestávaly obětí situace, kdy ztrácejí vliv na dodávky klíčových komponent ze vzdálené Asie a rovněž byly blíže svým zákazníkům. Aktuálně své prostory v Česku pro účely zásobování ostatních evropských trhů využívají například společnosti jako Amazon (oznámil výstavbu dalšího logistického centra v Kojetíně), Tchibo, Bosch a mnohé další společnosti. „V tuto chvíli v rámci nearshoringového trendu hledáme prostory pro významného výrobce autodílů či další výrobní společnosti ze západní Evropy. Cílem všech klientů je nespoléhat se na jednoho dodavatele a diverzifikovat své výrobní či skladové portfolio v Evropě,“ dodává Petr Narwa. Pokud jde o náklady na výstavbu a provoz průmyslové nemovitosti, je podle Petra Narwy Česko v porovnání s našimi západními sousedy stále výhodnější. Výstavba vychází o čtvrtinu levnější, pronájem pak o 20–30 % méně, personální náklady jsou mnohdy poloviční.
E-commerce táhne poptávku po průmyslových nemovitostech
I v důsledku nearshoringu, ale zejména růstu v segmentu e-commerce neustává hlad po skladových prostorách. V prvním pololetí 2021 bylo nově pronajato téměř 690 000 m2 industriálních nemovitostí, což je o 14 % méně než za celý rok 2020 (788 800 m2). Při porovnání letošního prvního pololetí se stejným obdobím dosud nejsilnějšího roku (2019) je podle společnosti CBRE vidět nárůst poptávky o 35 % a o 60 % z hlediska celkové leasingové aktivity. Prognóza CBRE predikuje, že druhé pololetí 2021 bude obdobné jako první polovina roku, protože poslední čtvrtletí bývá obvykle nejsilnější v roce.
Hlavním tahounem poptávky v prvních šesti měsících 2021 byly distribuční společnosti převážně ze sektoru e-commerce (33 %), což urychlila právě pandemie. Následovaly je společnosti zaměřené na výrobu a logistiku třetí strany (3PL) s 32%, resp. 29% podílem na poptávce. „Typická délka pronájmu u logistických společností zůstává pět let, zatímco u těch výrobních je to sedm až deset let. A do centra pozornosti se dostává flexibilita: zatímco logističtí operátoři považují za nejdůležitější možnost krátkodobého pronájmu, nejvyšší prioritou pro výrobce a maloobchodníky je možnost využívat dočasných skladovacích kapacit,“ dodává Jan Hřivnacký, vedoucí pronájmů industriálních nemovitostí v CBRE.
S výše uvedenými vlivy, které ovlivňují fungování ekonomiky, zcela zásadně souvisí inflace. Množství peněz napumpovaných do ekonomiky během pandemie rovněž přispělo k tomu, že ceny vylétly do dříve netušených výšin. Značný problém spočívá v tom, že na současnou situaci se mnoho podniků nedívá už jen jako na přechodný stav. Postupně zdražily nebo teprve chystají promítnutí nákladů do cen výrobků a služeb, což dále povede k růstu cenové hladiny napříč ekonomikou.
„Největší zdražování za třicet let“
Tomáš Mertlík, ředitel a majitel, Batist Medical
„Oproti loňskému roku se nám zvýšily vstupy do výroby o 32 %. Vedle zdražování dalších vstupů (doprava, suroviny, materiály), které v posledním roce rostou nejvíce za třicet let, pociťujeme i růst cen energií. Jsme nuceni tedy část těchto zvýšených nákladů přenést alespoň částečně i do prodejních cen, které porostou v průměru o 15–20 %.“
„Fotovoltaika na sklad“
Jan Zubatý, ředitel, Aveflor
„Naše společnost Aveflor pociťuje zdražování hlavně elektřiny, kde došlo k výraznému růstu cen. I z tohoto důvodu jsme se rozhodli instalovat vlastní fotovoltaickou elektrárnu na střechu skladu. Investice by měla být realizována v roce 2022 a měla by pokrýt asi 30 % spotřeby elektřiny v naší společnosti. Na tento projekt byla schválena dotace. Růst ceny vstupů jsme nuceni promítnout do zvýšení cen našich výrobků, ale až od 1. ledna 2022, a to přibližně o 3–5 %. V letošním roce zatím zůstávají beze změny.“
Článek připravil: Stanislav Břeň