Do hotelu Horal v Rožnově pod Radhoštěm se ve čtvrtek 25. dubna sjelo několik desítek logistických odborníků, aby se seznámili s konkrétními logistickými studiemi a projekty. Během celého dne se zde odehrávala konference Logistika v praxi, v rámci níž vystoupili mj. zástupci společností Stoklasa textilní galanterie, Brose CZ nebo TATRA TRUCKS.

Po úvodním slovu byla obsáhlá panelová diskuse věnována případové studii společnosti Stoklasa textilní galanterie. Firma si za posledních téměř třicet let získala výsadní postavení v oblasti textilu a textilní galanterie. Nyní má 220 pracovníků a zboží dodává nejen v České republice, ale rovněž do 50 zemí světa včetně USA.

Zásobuje nejen kamenné prodejny, ale funguje také jako velkoobchod a zásobuje i konečné zákazníky. Tato skutečnost klade velké nároky na skladové kapacity, ale především na schopnost vychystávání na úroveň jednotlivých kusů i ze sortimentu drobného zboží galanterie (v novém skladu byly zavedeny produktové specifikace pro 60 000 položek). Z tohoto důvodu se firma rozhodla pro redukci počtu dosavadních skladů a výstavbu jednoho logistického a distribučního centra. To s sebou neslo i přechod z režimu tužka-papír na řízený sklad s automatickou identifikací.

V sídle firmy Stoklasa v Bolaticích u Opavy nyní funguje moderní logistické centrum, které sestává z několika částí. Sklad je tvořen vysokými paletovými regály, odkud se otvory ve stěně vyskladňuje do dvoupatrového mezaninu, který tvoří srdce celého centra. Zde se skladuje zboží v policových regálech pro okamžitou potřebu kusových položek a zároveň dochází k vychystávání zboží v souladu s objednávkami zákazníků. Plošiny, policové regály pro každé patro a vychystávací KLT boxy s kódy RFID dodala společnosti BITO skladovací technika CZ. Dopravníky pro horizontální dopravu a dva výtahy značky Interroll pro vertikální přesun vždy dvou boxů instalovala společnost LOGSYS v souladu s principem pohybu zboží k člověku (goods to man). Řízení skladu zajišťuje ERP systém společnosti K2 atmitec.

Přípravu logistického projektu měla na starosti poradenská společnosti LOGICON Partner. „Projekt Stoklasa je unikátní z toho důvodu, že český investor si nechal poradit od české poradenské firmy a podle toho sklad také postavil. Čísla provozu říkají, že je určitě dobré následovat řešení navržené odborníky,“ uvádí Martin Hynčica, key account manager společnosti BITO skladovací technika CZ. To potvrzuje i manažer logistiky Stoklasa textilní galanterie Martin Fus: „Nejdříve jsme si mysleli, že musíme postavit sklad, potom do toho vložit smysl, ale opak byl pravdou. Jarmil Martinčík z Logiconu nás přesvědčil, že nejdříve musíme mít smysl procesů a teprve potom postavit sklad.“

Celkové náklady na vybudování nového logistického a distribučního centra vyšplhaly na přibližně 100 milionů korun. Do budoucna se firma možná rozhodne pro zavedení automatického návratu prázdných přepravek z úseku balení a expedice do mezaninu. Tomuto logistickému případu a rozhovoru s Martinem Fusem se podrobně věnovaly Systémy Logistiky 174 a 175/2018.

Správně definovat, spočítat, dimenzovat

V dopolední části konference dále vystoupil například Michal Novák ze společnosti LOGSYS s prezentací nazvanou Optimalizace vychystávání zboží ve skladu. Zaměřil se především na problematiku různých druhů dopravníkových systémů a výtahů. Zmínil také některá zajímavá technická řešení, například pro společnost HP Tronic nebo BACHL.

Samostatnou prezentaci v dopolední části měl také Jarmil Martinčík, jehož přednáška nesla název Dispoziční a technologický návrh nového logistického centra. Zaměřil se především na to, jak se připravuje logistická studie. „Logistická data jsou velmi důležitá. Často je dostaneme, například rozměry, hmotnosti, základní balení nebo počty položek v kartonu, často je však nezískáme a musíme počítat přímo ve skladu, pokud ten již existuje,“ říká Jarmil Martinčík.

Vedle sortimentu je podstatná analýza zásob. Většinou je k dispozic číslo vyjadřující hodnotu zboží, to však příliš neříká. Je třeba vědět, o jaké se jedná objemy nebo počty balení. Zásoby je pak potřeba dělit například na ty, které se nacházejí v rezervní (paletové regály) a ve vychystávací zóně (to byl příklad skladu firmy Stoklasa). Je třeba vědět, jak zásobu řídit, jak často se bude přeskladňovat a podobně. „Výkony nás zajímají na straně příjmu – po paletách, kamionech nebo menších vozidlech. Musíme identifikovat špičky, protože budoucí skladové řešení nelze dimenzovat na průměr,“ vysvětluje Jarmil Martinčík. Například předvánoční špička ve skladu Stoklasy dosahuje desetinásobku oproti času během roku.

Následovala prezentace zaměřená na automatické zásobování výroby, kterou přednesl Bohuslav Tejnický ze společnosti KARDEX. Nejdříve načrtl typologii automatických skladových systémů pro účely zásobování výroby. Výrazněji se pak zaměřil na stroj LR35, což je skladový automatizovaný systém s plastovými boxy, který nachází dobré uplatnění například v e-commerce nebo farmaceutickém průmyslu. Všeobecně všude, kde se pickují kusové položky. Oproti například miniloadům nabízí toto řešení rychlejší instalaci bez stavebních úprav (15 týdnů od objednávky do oživení), modulárnost a snadnější přestavitelnost. Je třeba podotknout, že miniloady většinou cílí na sklady s potřebou zaskladnění od 10.000 boxů výše, LR35 je určeno pro menší provozy. Základem stroje je extraktor, který zakládá a vykládá plastové přepravky. LR35 pak většinou bývá napojen na dopravníky.

Po obědové pauze se účastníci přenesli myšlenkami do praxe. Následovala totiž přednáška Maxima Kováře, který v posledním roce vede logistiku společnosti TATRA TRUCKS. Přednášející se v úvodu kriticky vyjádřil k někdejší logistice této firmy vyrábějící nákladní vozy. Proto i svou prezentaci představil titulem Zrození interní logistiky v TATRA TRUCKS a de facto se věnoval popisu systematického přechodu od skladového hospodářství ke svébytné intralogistice. Pod vedením Maxima Kováře byly nově delegovány úkoly na konkrétní zaměstnance, byla nastavena komunikace mezi pracovníky logistiky i dalších oddělení, novinkou jsou také projekty v oblasti identifikace sledovatelnosti dílů apod. Mnoho procesů bylo převedeno z papírové do digitální podoby, pokroky byly učiněny také v oblasti packagingu.

Kdy se vrátí investice do robotů

Následující půlhodinka patřila Janu Rindtovi ze společnosti Körber Logistics, jehož vystoupení v programu bylo pojmenováno jako Skutečný stav Průmyslu 4.0 v české logistice. Svou pozornost nejvíce upřel k tématu robotických systémů pro logistiku. V úvodu zmínil, že podle mezinárodních srovnání penetrace roboty na tom není Česká republika vůbec špatně. Posluchače přehlednou formou seznámil s možnostmi robotických řešení, která jsou nyní na trhu. Argumentačně se opřel o „normovou“ definici robota a konstatoval, že ji vlastně naplňují pouze tři systémy – zakladače na boxy, shuttly na boxy a paletové zakladače. Následně ve větším detailu informoval o tom, pro jaké typy provozů, požadované kapacity i obrátkovost se hodí konkrétní systémy. Přitom zmínil i (de)paletizační roboty. Důležité bylo zhodnocení návratnosti jednotlivých systémů, a to při porovnání s modelem, kdy by stejné činnosti vykonával člověk. Zatímco investice do (de)paletizačního robota se vrátí během tří let, shuttle systém při dvousměnném provozu vyjde na přibližně 5,5 roku. Pokud se například paletové zakladače porovnávají s VNA vozíky, pak čistě z hlediska úspory nákladů na pracovní sílu činí návratnost více než 12 let (navzdory tomu existují v Česku desítky automatických paletových skladů). Jan Rindt závěrem podotkl, že robotická řešení – z pohledu návratnosti – většinou nedávají smysl v jednosměnném provozu. Sám přednášející však připustil, že málokterý investor požaduje analýzu návratnosti: „Většinou si vytvoří představu, za kolik to chtějí, a my se do toho buď vejdeme, nebo nikoliv.“ Mnoho zájemců o robotizaci také bere v potaz další skutečnosti jako nedostatek pracovní síly, drahé nájmy skladů zejména v prémiových lokalitách, potřebu zásadní eliminace chybovosti atd.

Dalších třicet minut v teoretické části konference patřilo Janu Kovaříkovi, který se zaměřil na implementaci systémů pro řízení skladů (WMS). Ve svém vystoupení zmínil hned několik konkrétních referencí, u nichž uvedl postup implementace i konkrétní benefity. Jednalo se například o společnosti Tire Logistics, AB InBev nebo Parker Hannifin Industrial. Červenou nití tohoto vystoupení bylo sdělení, že Industry 4.0 není pouze otázkou nasazení robotů, nýbrž také automatizace datových toků.

Pozdně odpolední část programu se konala v nedaleké společnosti Brose CZ. Manažer logistiky Petr Svrčina seznámil přítomné s novým logistickým konceptem ve výrobním závodě tohoto významného dodavatele komponent pro segment automotive. Dvouletá cesta reorganizace interní logistiky od vývoje projektu po implementaci vedla ke zvýšení efektivity o 15 %.

Večerní program konference měl už „jen“ dva nepracovně-networkingové body – večeři a večerní diskusi. Druhý den dopoledne byla ještě příležitost pro osobní konzultace.

Příště na Vysočině

„Záměrem konference bylo přinést formou reálných případových studií z konkrétních firem inspiraci, ukázat skutečně fungující systém od zadání po realizaci včetně úskalí a překážek, které bylo nutné překonat,“ podotýká Martin Hynčica a dodává: „Návštěvníci konference zjistili, že obdobné problémy, jako mají oni, řešil i někdo jiný. Mohou to společně na konferenci prodiskutovat a tímto konceptem vzniká přidaná hodnota – sdílení vzájemných zkušeností.“ V Bitu chtějí s Logistikou v praxi pokračovat i napřesrok. „S největší pravděpodobností se posuneme ke středu České republiky, takže po Plzni a Rožnově pod Radhoštěm budeme směřovat na Vysočinu. Rádi bychom počet účastníků opět zdvojnásobili, jako se to povedlo letos při srovnání s loňským ročníkem v Plzni,“ dodává Martin Hynčica.

Text: Stanislav D. Břeň
Foto: BITO Skladovací technika CZ