Návštěva zahraničních destinací má rozličné výhody. Člověk si uvědomí určitou relativitu starostí a problémů, jež nám v české kotlině připadají nebetyčné. A v „mezinárodním srovnání“ si, světe div se, často nestojíme vůbec špatně.
Zavítáme-li do třeba do Bruselu, tak některé jeho části působí opravdu zašle a překvapí i množství povalujících se odpadků. V neformální debatě u večeře nedaleko belgické metropole si žurnalisté z Londýna stěžují na brexit, slovenský kolega zase na to, že ve volbách vzhledem ke kvalitě kandidátů „naozaj“ nemá koho volit. A mladá žena pocházející z Turecka popisuje specifika autokratického erdoganovského režimu.
Cestujeme-li směrem na jih, konkrétně na Apeninský poloostrov, pak je patrné, že v Česku mnoho věcí funguje podstatně lépe. Například veřejná doprava, to je například v okolí Neapole vskutku svérázná záležitost. Aniž bychom chtěli dávat za pravdu nechvalně známému výroku o „zpovykaných Pražácích“, je markantní rozdíl už jen v tom, nakolik spoje jezdí (či nejezdí) podle jízdních řádů.
Zároveň se nelze zbavit dojmu, a při návštěvě Itálie je to obzvlášť patrné, že my Češi bychom se od jiných národů mohli i lecčemu přiučit. Třeba „umění života“. Tedy zbytečně se nestresovat, vážit si toho, co máme, a dokázat se radovat i z úplně prostých věcí. Zní to možná otřepaně, ale tohle Italové dokážou opravdu výborně.
Vaše názory, komentáře či připomínky uvítáme na facebookovém profilu SL.
Text: David Čapek
Ilustrační foto: Pixabay.com