Pražští taxikáři zřejmě mají přehršel volného času, a tak již několikátý den stávkují a navíc si pomalými „blokačními“ jízdami berou řidiče v metropoli jako rukojmí. Namísto toho, aby se snažili zlepšovat své služby a zvyšovat spokojenost zákazníků, ostře se vymezují proti společnosti Uber, která je pro ně konkurencí. Svou arogancí tak prohlubují vlastní zaslouženou nepopularitu v očích veřejnosti.
Ano, tak se dá aktuální vyhrocená kauza vnímat. A oprávněně. Je tu ovšem i druhá strana mince. Uber stále popírá, že je de facto taxislužbou, a označuje se jako sdílená spolujízda. Neplatí tak pro něj pravidla, která musejí provozovatelé taxislužeb dodržovat. A to je špatně. Firmě Uber by jistě nikdo neměl bránit v podnikání, ale ona by zase měla respektovat legislativní normy v Česku.
Celá záležitost poukazuje na obecnější problém. Sdílená ekonomika se bouřlivě rozvíjí, má před sebou značnou perspektivu, leč v tuzemsku ji zatím neumíme náležitě uchopit. Jde o to, využít plně její potenciál, který přispěje k další akceleraci domácího ekonomického růstu, ale zároveň pro ni stanovit nezbytné mantinely. Půjde o delikátní a nejednoduchý úkol, který naši momentálně velmi rozhádanou politickou scénu v nejbližší době čeká.
Jak se díváte na stávku taxikářů v Praze? Jsou v právu, nebo ne? A jak vnímáte budoucnost sdílené ekonomiky v oboru dopravy a logistiky? Vaše názory, komentáře či připomínky uvítáme na facebookovém profilu SL.
Text: David Čapek
Ilustrační foto: Pixabay.com