Pro mnohé potřeby ve skladech jsou vhodné hodně využívané mobilní terminály, v tomto článku se však detailněji zaměříme na klasické čtečky čárových kódů, které jsou využívány například při kontrolách příjmů nebo expedice, při inventurách, ale mohou být užity mimo jiné také při skenování na vysokozdvižných vozících. Rozdíl mezi těmito čtečkami a mobilními terminály je jasný: mobilní terminály jsou v podstatě mobilní počítače s běžící aplikací a s integrovaným skenerem, zatímco samostatný skener (čtečka) pouze skenuje kódy a musí se připojit k počítači (podle typu drátově nebo bezdrátově). Tyto čtečky se tedy mohou připojovat ke speciálnímu vozíkovému počítači nebo ke klasickému počítači umístěnému třeba na příjmu ve skladu. Na trhu jsou ovšem i skenery vyšší kategorie, které mají displej a několik tlačítek, což umožňuje zpětnou vazbu a skenující osoba díky tomu ví, že naskenovala skutečně všechny kódy, které bylo potřeba naskenovat (v těchto případech je tedy zajištěna základní komunikace mezi skenerem a počítačem z hlediska potvrzování načtení kódu).
Ruční snímače umožňují díky své ergonomické konstrukci a nízké hmotnosti velmi jednoduchou a rychlou práci. Před jejich výběrem je vhodné nejprve definovat, pro jaké aplikace, jaké typy čárových kódů, v jakém prostředí a s jakou denní zátěží bude firma snímače používat. Pro některé aplikace nemusí být použití čárových kódů vhodné (náročné prostředí, časté mytí, vysoká teplota, velmi malá čtecí plocha apod.) a vhodnější bude použití například RFID technologie. Snímače čárových kódů zajišťují přečtení čárového kódu a samozřejmě také předání dat. Z hlediska principu čtení jsou na trhu: čtecí pera, snímače s linear imagerem, 2D imagerem (jsou schopny číst i 2D kód, který umožňuje uložení velkého množství informací na podstatně menší plochu než u lineárního čárového kódu) a laserové snímače. Snímače mohou být s dekodérem nebo bez dekodéru. Výkonné modely laserových snímačů dokážou přečíst čárový kód i na vzdálenost několika metrů.
Důležité je samozřejmě definovat, zda jsou potřeba kabelové nebo bezdrátové čtečky. U bezdrátových snímačů je významným údajem mimo jiné doba výdrže baterie, a samozřejmě také rádiový dosah; ten je udáván v metrech. V potaz je nutné brát také požadované komunikační rozhraní (USB atd.). U kabelových čteček lze u různých typů porovnávat spotřebu energie při používání a v klidu (provozní spotřeba, klidová spotřeba). Pokud je součástí dodávky stojánek na čtečku, výrobci uvádějí, kolik cyklů vydrží minimálně, přičemž jedním cyklem je myšleno vyjmutí snímače ze stojánku a jeho opětovné nasazení, a to bez ztráty schopnosti udržet snímač v nastavené poloze.
Ruční snímače určené pro lehký průmysl a logistiku jsou svou ergonomickou konstrukcí a zvýšenou robustností ideální pro práci se zvýšenými nároky na odolnost (sklady, výrobní haly). Dokážou číst běžné typy 1D čárových kódů i 2D kódy (podle typu snímače). Důležité je také předem specifikovat, v jakých podmínkách bude čtečka pracovat – zda bude kódy skenovat skladník chodící po skladu a realizovat skenování z blízkosti několika desítek centimetrů nebo zda je potřeba, aby čtecí vzdálenost byla vyšší, například taková, aby řidič vysokozdvižného vozíku nemusel při skenování kódů sesedat, a tím ztrácet čas. Kromě samotné čtecí vzdálenosti je nutné při výběru zohlednit i prostředí, v němž bude čtečka používána; to například znamená, v jakých teplotách se s ní bude pracovat, neboť jiné čtečky jsou ve skladech standardních a jiné ve skladech mrazírenských. Na trhu jsou také průmyslové snímače čárových kódů, které jsou vhodné do náročných podmínek a průmyslového prostředí, například do zmíněných mrazírenských provozů, výrobních hal atd. (podle typu jsou schopny pracovat v teplotách od −30 do +50 °C). Jsou odolnější proti prachu a vodě, mají také vyšší odolnost proti pádům.
Segment čteček čárových kódů pro klasické logistické využití je poměrně konzervativní; vývoj není dramatický, standardní je i spolupráce čteček s WMS systémy. Při výběru konkrétního modelu čteček je tedy důležité definovat, jak již bylo předesláno, na co čtečku bude zákazník potřebovat. Nejčastější chybou při výběru čteček je, že firmy nemají dostatečně dobře promyšleno, jaké požadavky na ně vlastně mají. Hardware je v rozhodování zákazníka až poslední krok, nákupu čteček tedy zpravidla předchází logistická analýza, nejedná-li se o pouhou obměnu. U nových projektů je tedy nejprve nutné specifikovat požadavky na software, z čehož se následně odvíjejí požadavky na hardware.
Ve skladech a průmyslových provozech je při výběru vhodné zohlednit i parametr odolnosti proti pádu z výšky. Různé modely se v tomto údaji odlišují, odolnost proti pádu je udávána v metrech. Zvýšená odolnost proti pádu chrání snímač před poškozením a zvyšuje jeho životní cyklus. Při nákupu je možné zvážit, zda se vyplatí připlatit si za prodlouženou záruku.
Zmiňme však ještě jednu důležitou věc: pokud se manipulace se čtečkou provádějí venku, na denním světle, je vhodné si konkrétní typ čtečky půjčit a nejprve otestovat, jak si čtečky vedou v prostředí, kdy na ně svítí slunce. Čitelnost čárového kódu může být jiná v šeru ve skladu a jiná je, když na přímo etiketu svítí slunce. U nových realizací je vhodné, aby dodavatel hardwaru byl zapojen do celého procesu již na samotném počátku, kdy lze předejít pozdějším komplikacím.
Článek připravil Petr Neckař
Názor odborníka
V případě bezdrátových skenerů může docházet k chybám
U bezdrátových skenerů čárového kódu, kdy skenování probíhá na dálku od počítače, je nutné vzít v úvahu, že obsluha skeneru většinou nemá žádnou zpětnou vazbu ze softwaru, na který je napojena. Může tedy docházet k chybám a k nesprávnému zpracování naskenovaných dat, zejména pokud aplikace očekává naskenování několika údajů. Některé skenery jsou vybaveny i jednoduchým displejem a několika tlačítky, což umožňuje vytvořit užitečnou zpětnou vazbu s aplikací. Typicky se jedná o potvrzení správného přijetí naskenovaných dat či chybová hlášení. V průmyslovém prostředí je rovněž hodně užitečná optická indikace přečtení kódu zobrazením zelené značky přímo na čteném kódu, což některé skenery umějí.
Miroslav Pípal, jednatel, BARCO.
Článek původně vyšel v Systémech Logistiky č. 139/1 2015.