V průmyslových provozech se posuvné regály užívají nejčastěji pro ukládání menších dílů, ale ve skladech se instalují i pojízdné paletové regály. Princip podvozku zůstává stejný, rozdílům v účelu skladování odpovídá typ nástavby. Posuvné regálové systémy se obecně vzato používají zejména tam, kde je třeba ušetřit místo – vhodné půdorysné řešení může úložnou kapacitu zvýšit až na dvojnásobek, pojížděním regálů po kolejnicích v podlaze lze vytvořit uličku právě tam, kde ji zrovna potřebujeme.
Kolejnice se dodávají ve dvou provedeních. Ty masivnější pro regály s větší nosností v archivech nebo průmyslových provozech bývají zalité v podlaze. Pro kanceláře, kde stačí menší nosnost regálů a lidé se tam pohybují trvale, jsou běžné lehčí hliníkové koleje s falešnou podlahou například z dřevotřísky. Regály mohou být otevřené, ale v nabídce dodavatelů jsou i regály opláštěné nebo utěsněné proti prachu, přičemž materiál plášťů si zákazník může zvolit podle nabídky sám tak, aby jejich vzhled korespondoval třeba s nábytkem v kanceláři. Pro vybavení archivů a kanceláří se nejčastěji dodávají regály lakované, pro průmyslové provozy se používají pozinkované.
Nejčastější bývají systémy policové, ale nikoliv bez výjimek – v první řadě záleží na tom, co zákazník potřebuje skladovat. V poslední době se pracuje například na zdokonalení regálových systémů pro instituce typu muzeí, které potřebují například výsuvné rámy pro obrazy, speciální police na minerály, na porcelán, zásuvkové skříně uchovávající v regálech například i nábytek. I policové systémy jsou ovšem variabilní, jejich součástí mohou být děliče z různých materiálů nebo různé konfigurace (příčné i podélné) opět s ohledem na potřeby zákazníka. Výjimkou nejsou ani systémy závěsné.
Posun regálů může probíhat jednak v manuálním režimu, jednak na elektrický pohon. Manuální ovládání je založeno na řetězovém systému spojeném s ovládací růžicí, ale celý pohon je možné zpřevodovat tak, že není žádný problém ručně posouvat regál o celkové hmotnosti 30 nebo i 40 tun. Při posunu přitom nedochází k prokluzování, protože řetězy jsou pevně zafixovány do podlahy vedle vodicích kolejnic. Elektrický pohon už nabízí větší komfort. Je možné jej přes počítač napojit na bezpečnostní či požární systém budovy nebo naprogramovat posuvy třeba na noční dobu s ohledem na větrání archiválií apod., nemluvě o tom, že si uživatel může zadat otevření určité uličky v předstihu tak, aby potom nemusel čekat. Oba systémy mají zajištěnu fixaci v požadované poloze regálu. U mechanického pohonu je řešena ovladačem ve středu mechanického ovládacího kola, u elektrického potom brzdicím systémem se spojkou.
Před zahájením projektové přípravy dodavatel nejprve zaměří prostor, ve kterém chce zákazník regálový systém provozovat, a to s ohledem na půdorysnou i výškovou dispozici, a zjistí nosnost podlahy. Dále musí přesně vědět, co se do regálů bude zakládat a v jakém systému. Jde například o to, kolik lidí bude mít k regálům přístup, přeje-li si provozovatel zabezpečovací systém například formou elektronických kartiček, spojení určitých regálů zamykacím zařízením apod. Teprve potom se může přistoupit k rozvaze o nejvhodnějším půdorysném řešení.
Je samozřejmě rozdíl, projektuje-li se regálový systém pro umístění v už existující starší budově nebo se navrhuje kompletní řešení včetně stavební části. Zatímco v posledně jmenovaném případě je možné snadno přizpůsobit budovu požadovaným parametrům regálového systému, u starších budov často vyvstávají problémy především ve dvou aspektech. Například sloupy uprostřed místnosti mohou omezit možnosti ideálního půdorysného řešení a musí se použít kombinace posuvných regálů se stacionárními, což úsporu místa limituje. A druhým problémem někdy bývá nosnost podlahy, s níž souvisí i její průhyb. Pokud totiž průhyb podlahy překročí stanovenou normu (1 mm na 1 m), hrozí, že se regály začnou sjíždět k sobě. Pro zamezení tohoto rizika existují dvě řešení – buď se projektují regály s menší nosností, nebo se podlaha dodatečně vyztuží železobetonovou deskou.
Nosnost podlahy je jedním z kritérií pro projektovanou výšku regálů, dalším je potom poměr šířky k výšce, a to především s ohledem na stabilitu. Například pro archivy se běžně používají oboustranné regály o šířce 600 mm, čemuž odpovídá výška 2500 mm bez zvláštního zajištění proti překlopení. U vyšších regálů kolem tří metrů už se ovšem zajištění musí provádět. Jedná se buď o speciální háčky v kolejnicích, nebo o další kolejnici ve stropě, do které je regál ukotven. Pokud by zákazník požadoval ještě větší výšku regálů, už i v České republice se začíná používat systém dvoupatrových regálů, který zaručuje výšku do 4,5 m se schody a s mezi podlahou, která je připevněna k regálu a posouvá se zároveň s ním. Zařízení ovládající posun regálu je přitom umístěno v obou podlažích. Posuvné regálové systémy se většinou dodávají v předem daných rozměrových modulech, někteří dodavatelé však vycházejí vstříc i individuálním požadavkům zákazníků, protože disponují vybavením, které umožňuje vyrobit limitované série regálů atypických rozměrů například pro speciální druhy archiválií.